Jak správně zaměřit GPS souřadnice bodu

Tímto příspěvkem bych chtěl rozšířit obecné povědomí o tom, jak správně v terénu zaměřit GPS souřadnice bodu. Na úvod trochu nutné teorie pro pochopení základu fungování GPS a poté již přejdeme k praktické aplikaci. V tomto článku mluvím pouze o GPS, ale i ostatní navigační systémy jako Glonass nebo Galileo fungují na stejném principu, takže to samé platí i o nich.

Jak funguje GPS?

Triangulace GPS pozice při známé vzdálenosti od satelitů
Zdroj: http://www.physics.org/article-questions.asp?id=55

Princip fungování GPS je velice jednoduchý. Jedná se v podstatě o triangulaci pozice při znalosti vzdálenosti od jasně definovaných bodů. Jasně definované body jsou GPS satelity. Jejich dráha je známá a předvídatelná, takže ji GPS zařízení může vypočítat pro kterýkoliv satelit ve kteroukoliv vteřinu. Se vzdáleností je to o něco horší. Abyste mohli určit vzdálenost přesně, potřebujete k tomu dva body. Určit vzdálenost mezi dvěma body není problém. Jenže my dva body nemáme, protože naši pozici se teprve snažíme určit.

K určení vzdálenosti ale také můžeme použít čas a rychlost. Znáte to, "vlak vyjede ze stanice A rychlostí X km/h. Jakou vzdálenost urazí za půl hodiny?" No a přesně na tomto principu funguje GPS. Každý GPS satelit vysílá časové signály aktuálního času - tedy v našem přirovnání vlaky. Rychlost těchto vlaků (tedy signálů) známe - elektromagnetické vlnění se šíří rychlostí světla, která je známá). Takže pro určení vzdálenosti nás od GPS satelitu nám stačí vědět, jak dlouho k nám signál letěl. No a protože signál obsahuje časový údaj kdy byl vyslán a naše GPS zařízení zná přesný čas (který si vypočítá opět právě ze signálu z GPS satelitů), může prostým rozdílem těchto dvou časů zjistit vzdálenost, kterou signál musel od satelitu k nám uletět.

Nyní tedy už známe vzdálenost nás od satelitu a přesnou pozici satelitu. Tím jsme schopni říct, že se v dané chvíli nacházíme někde na povrchu koule se středem v satelitu a poloměrem vzdálenosti nás od satelitu. To by nám ale pro určení přesné polohy moc nepomohlo. Tady právě přichází na řadu ona triangulace. Pokud totiž známe naši vzdálenost od více satelitů, víme, že se nacházíme někde na povrchu několika koulí. A ty koule se v určitém bodě protnou. A právě tento bod je naší pozicí.

V ideálním případě nám tedy stačí signál tří satelitů, abychom byli schopni určit přesně naši pozici. Jenže toto je pouze ideální případ, který má k realitě hodně daleko.

Přesnost souřadnic

Oscilace GPS pozice okolo středu.
Zdroj: http://file.scirp.org/Html/7-8501056_28424.htm

Vzpomeňte si na doby analogové televize a na šumějící obraz, případně na vypadávající nebo "čtverečkující" obraz v době digitální. Rušení elektromagnetického signálu, resp. jeho omezená průchodnost pevnými překážkami (domy uprostřed města, stromy v lese, skály, ...) je věc, se kterou se musí v takovémto systému počítat. A proto i v GPS je třeba s tím počítat. GPS signál k nám nemusí totiž doputovat přímou cestou od satelitu, ale může se cestou od nějaké překážky odrazit a doputovat k nám úplně odjinud, resp. za jiný čas. Vzhledem k rychlosti, se kterou se počítá (rychlost světla) i nepatrná odchylka v trajektorii způsobí značné zkreslení. Naše vzdálenost od satelitu je tedy vždy jen přibližná a čím více satelitů vidíme a známe naši vzdálenost od nich, tím přesněji můžeme pozici určit.

Toto celé GPS zařízení řeší za nás a v každý časový okamžik nám dá nejpravděpodobnější umístění které vypočítalo.

Problém, který ale vzápětí úspěšně využijeme, je v tom, že ona odchylka od skutečné pozice není konstantní, ale neustále se mění, jak se mění podmínky okolo - například když v lese fouká vítr, listy stromů se pohybují, a tím ovlivňují GPS signál. Nebo ve městě chodí lidé, jezdí auta, létají ptáci, otevírají se okna atd. A samotné satelity na obloze se také neustále pohybují (poměrně značnou rychlostí), takže pokaždé k nám signál přiletí z jiného místa a tedy je ovlivněn jinými rušivými vlivy.

Důsledkem toho tedy je, že v každý daný okamžik dostáváme jinou pozici, trpící jinou odchylkou od té skutečné. Tato odchylka může být v případě dobrého signálu a čistého výhledu na oblohu jen několik desítek centimetrů (tedy v praxi téměř nepostřehnutelná), až po několik desítek metrů v případě špatné viditelnosti na oblohy a místa s velkým rušením.

Jak tedy s takto složitými vstupními podmínkami změřit naši polohu co nejpřesněji?

Měření GPS pozice

Nejjednodušší a zároveň nejefektivnější způsob určení přesné polohy je využít právě toho, že odchylka od skutečných souřadnic je pokaždé jiná. Můžeme naši pozici změřit několikrát a protože odchylka se vždy pohybuje v náhodném směru a vzdálenosti od skutečné polohy (říkáme tomu že poloha osciluje kolem jednoho bodu), tvoří jednotlivé souřadnice vnitřek kruhu jehož středem je právě přesná poloha. Takže odpovědí na naši otázku je: aritmetický průměr. Jednoduché, že?

Když změříte polohu v různé časové období (tedy s různou onou náhodnou odchylkou) tak jednoduchým zprůměrováním naměřených pozic získáte o mnoho přesnější souřadnice než při každém jednom měření a i při špatných příjmových podmínkách jste schopni získat velice přesnou polohu. Nutná je ovšem značná variabilita vzorků (různé časy snímání) a dostatečný počet vzorků, které k průměru použijete.

Softwarová výbava

GPS Averaging
Zdroj: Google Play

V době chytrých telefonů a aplikací pro ně naštěstí tuto činnost můžeme jednoduše zautomatizovat. Pro Android doporučuji například výbornou a jednoduchou aplikaci GPS Averaging. Její použití je velice jednoduché. Přijdete na místo, které chcete zaměřit. Položíte telfon na místo a spustíte aplikaci. V aplikaci spustíte měření a necháte telefon ležet na místě zatímco sami poodstoupíte (abyste neblokovali cestu GPS signálu z vaší strany). Takto necháte telefon ležet alespoň pár minut, nejlépe i pár desítek minut pracovat a měřit. Poté si stačí opsat / zapamatovat / uložit zprůměrované GPS souřadnice.

Měření můžete opakovat znovu po několika hodinách, případně i jiný den, v různé denní i noční hodiny a výsledné body opět (ručně) zprůměrovat. Tím získáte ještě větší variabilitu vzorků.

Pozor na statickou navigaci

Už od doby prvních GPS přijímačů pro telefony a autonavigací se výrobci s oscilací GPS snažili nakládat různě. Zejména pro účely autonavigace je totiž oscilace GPS nežádoucí a naopak větší odchylka od skutečné pozice nemusí nutně vadit. Autonavigace obvykle obsahuje mapy silniční sítě a předpokládá, že se s autem pohybujete právě po silnici. Může tedy vzít vaši GPS pozici a upravit ji tak, aby vás "dostala" na nejbližší silnici. A zároveň když stojíte například na semaforu je žádoucí, aby se vaše pozice neměnila a navigace si například nemyslela, že z ničeho nic jste se otočili do protisměru a nezačala přepočítávat trasu.

Z tohoto důvodu se někteří výrobici GPS navigací snaží oscilaci souřadnic bránit zavedením něčeho, čemu se říká statická navigace. Jednoduše funguje na tom principu, že pokud se nehýbete (tj. rychlost, kterou vypočítáte z rozdílu dvou GPS pozic, případně z akcelerometru v novějších telefonech) je menší než nějaký práh (třeba 3 km/h), GPS přijímač nepošle nově změřené souřadnice, ale souřadnice z předchozího měření. Výsledkem je, že pokud se nehýbete, dostáváte stále statickou pozici a nikoliv pozici oscilující okolo daného bodu. Takže dostáváte vlastně stále pozici s jednou konkrétní odchylkou která se při statickém zařízení nemění - což je přímo proti tomu, čeho se snažíte dosáhnout.

Kdysi u některých přijímačů šlo toto chování ovlivňovat uživatelsky - šlo zapínat nebo vypínat. Dnes už bohužel moderní GPS přijímače toto většinou neumožňují, takže si musíte poradit sami.

Řešením je GPS donutit se hýbat. A to nejlépe uděláte tak, že se s ní opravdu budete hýbat. Nejlepší je chodit dokola okolo bodu který chcete zaměřit takovou rychlostí, aby si GPS opravdu myslela že se hýbete. Tím vlastně uměle zvyšujete odchylku GPS od pozice která vás zajímá, ale při dostatečném počtu měření se opět pozice zprůměruje správně.

Kontrola zaměřené polohy

Pokud už tedy máte souřadnice o kterých si myslíte, že jsou přesné, vždy je ještě vhodně to ověřit. Tady už hodně záleží na tom, v jakém terénu se pohybujete. Ve městě, nebo obecně v otevřené krajině, je nejlepší metodou ověření zadat změřené souřadnice do map (například na Mapy.cz) a pomocí fotomapy ověřit, že souřadnice ukazují opravdu na správné místo. Například zaměřujete-li pozici kapličky, souřadnice musí ukazovat na kapličku. Zaměřujete-li strom u silnice, musí souřadnice ukazovat na daný strom.

Pokud zjistíte, že souřadnice ukazují jinam, v takovémto případě není nic snazšího než správné souřadnice "odpíchnout" z mapy - tedy vytvořit na mapě bod v místě, které chcete zaměřit a použít jeho souřadnice, které vám mapy sdělí.

Mnohem horší je situace v lese. Tam vám fotomapy moc nepomůžou, protože les je plný stromů a odpočítat správný strom od nějakého jasně určitelného bodu je téměř nemožný úkol. V takovém případě vám nezbyde než se spokojit s tím, že vaše souřadnice nemusí být úplně přesné. I tak ale doporučuji zkusit místo zaměřit alespoň dvěma přístroji a v různé doby, každé další měření totiž souřadnice může více a více zpřesnit.

Závěrem

V tomto příspěvku jsem se pokusil přiblížit principy funkčnosti GPS, vysvětlit, proč určení polohy není přesné a představit řešení, které umožní pozici zpřesnit. Mějte ale na paměti, že vždy nějaká odchylka existovat bude, nehledě na to, že další lidé, kteří vaše souřadnice použijí budou taktéž trpět při jejich výskytu v místech svojí vlastní GPS odchylkou. Jejich GPS jim při daných podmínkách v době jejich návštěvy může ukazovat zase úplně jiné souřadnice. Nikdy se nestane, že by GPS byla natolik přesná, že by všem fungovala stejně bez zarušení. Vy jim to ale můžete ulehčit tím, že se pokusíte svoji GPS odchylku eliminovat co nejvíce, takže pozice uživatelů bude ovlivněna jen jejich odchylkou, nikoliv součtem vaší a jejich odchylky. Hodně štěstí!

Koloběžka Mibo Mastr - osvětlení a povinná výbava

Po několika letech abstinence způsobené mojí leností opravit drobnou závadu na předchozí koloběžce jsem se rozhodl, že je čas zase začít jezdit a rovnou jsem pořídil nový, mnohem lepší stroj než byl předchozí kousek. Stal jsem se hrdým majitelem koloběžky MIBO Mastr. Proč zrovna tuhle a ne nějakou jinou tu rozebírat nechci, smyslem tohoto článku má být něco úplně jiného.

Součástí koloběžky je stojánek a konkrétně k MIBO Mastr se v době mé koupě dodávaly zdarma i blatníky. Takže koloběžka jako taková je už od výroby plně vybavena na ježdění v jakémkoliv počasí... kromě noci. Na noční jízdu jsou sice vybaveny pláště pěkným reflexním pruhem, ale to zdaleka nestačí. V tomto článku tedy popíši svůj postup, kterým jsem se dopracoval k plně osvětlené koloběžce, se kterou je noční jízda stejně bezpečná, jako ve dne.

Než se pustíme do montáže, chtěl bych se omluvit za kvalitu fotek, slibuju, že pořídím lepší.

MIBO Mastr v základní výbavě těsně po koupi.

Odrazky

Podle zákona č. 56/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů musí být jízdní kolo (z pohledu zákona je i koloběžka jízdní kolo) vybaveno zadní červenou odrazkou a přední bílou odrazkou. Jsou dány nějaké minimální rozměry, konkrétně že alespoň jedna strana musí mít 4cm a celková odrazová plocha nesmí být menší než 20cm².

Přední

Protože koloběžka vypadá zepředu stejně jako kolo, není problém použít běžné cyklopříslušenství. Já na rám zepředu nalepil odrazky FORCE 3M, které jednak dobře vypadají, druhak jsou mnohem efektivnější než standardní plastové odrazky, které se montují na kola. Navíc zákon splňují - velké mají rozměr 4x4cm. Dal jsem tam obě dvě, takže celkem hezky září.

Přední odrazky spolu s odrazkami ve výpletu kola, ještě před montáží blatníků.

Výplet kola

Podle výše zmíněného zákona dále musíte mít uvnitř výpletu kola oranžovou odrazku minimálních rozměrů stejných jako v případě přední a zadní odrazky. To se na koloběžce s 16" koly splnit nedá, takže jsem alespoň do výpletu umístil FORCE 3M reflexní tyčinky. Koloběžku opravu nelze přehlédnout při osvětlení např. reflektorem auta.

Odrazky ve výpletu kola opravu nelze přehlédnout.

Zadní

Mnohem zajímavější situace je v případě zadního kola. Koloběžka totiž nemá žádný pevný rám nad kolem (sedlovku, nosič, ...), na který by šlo cokoliv umístit. Naštěstí ale má blatník, který jde luxusně využít. Začal jsem nalepením FORCE 3M červených odrazek na zadní část blatníku. Je to lepší jak nic, ale zákon to nesplňuje - plocha je sice dostatečná, ale není kolmá k vozovce - naopak, je téměř horizontálně, protože blatník končí na cca druhé hodině při pohledu na kolo. V další kapitole se tedy zaměříme na osvětlení, které nám problém vyřeší.

Osvětlení

Osvětlení patří k další povinné výbavě kola podle zákona, navíc je (narozdíl od odrazek) i prakticky potřebné, pokud chcete jezdit v noci.

Přední

Vzhledem k tomu, že na koloběžce máte běžná řidítka jako na kole, není problém je využít a pořídit na ně jakékoliv světlo v libovolné cykloprodejně.

Vzhledem k tomu, že vlastním několik výkonných svítilen z čínské produkce, rozhodl jsem se je využít i pro kolo - jednak odpadne starost o dobíjení dalších baterek a druhak nebudu muset celkově řešit další zařízení, ale využiji toho, co už stejně mám a používám. Z číny jsem tedy objednal univerzální držák na baterku, který připevním na řidítka a do něj uchytím existující baterku. Je to ale jen jeden možný přístup, můžete pořídit libovolné jiné světlo, které vám bude vyhovovat.

Zadní

U zadního světla opět řešíme problém s tím, že nemáme zadní rám. 99% světel, která se prodávají, je určeno k montáži na sedlovku. U koloběžky tušíte jasný problém - nemáme sedlovku.

S úspěchem tedy opět využijeme zadní blatník. MIBO blatník má na svém konci přidělanou zástěrku pomocí dvou šroubů. Ty jsou pro naši montáž naprosto klíčové. Dlouho jsem na internetu sháněl nějaké řešení, až jsem objevil tento držák na přední světlo na rám. Zkusil jsem ho tedy namontovat na zadní blatník a ejhle - on tam krásně padnul a drží jak přibitý. Bylo třeba použít pilník a trochu zbrousit jednu hranu aby se vešla vedle plechové tyčky, která drží blatník na rámu, ale to není nic, co by i méně šikovný kutil nezvládl. Tím tedy získáme luxusní úchyt na světlo v zadní části koloběžky.

Držák na přední světlo namontovaný na zadním blatníku. Pro zvýšení viditelnosti jsem ho ještě z boku vybavil červenými odrazkami z balení, ze kterého pochází i velká červená nálepka na blatníku.

Má to ještě jeden drobný háček - jak jsem již psal, světla předpokládají montáž na sedlovku, která je vertikální. Náš vyrobený úchyt je ale horizontální. Musíte tedy sehnat světlo, které bude možné namontovat i naopak, než předpokládá výrobce. To není až takový problém jako sehnat světlo, které se dá namontovat přímo na blatník. Navštívil jsem jednu z větších cykloprodejen v Brně a s prodavačem jsme vymysleli elegantní řešení. Vychází z toho, že světla značky SMART mají univerzální držák jak na přední, tak na zadní světlo. Můžeme tedy vzít držák na přední světlo a namontovat ho dozadu na naši přípravu, a do něj zacvaknout běžné zadní světlo, v mém případě vyhrálo SMART RL-317 R. Vše naprosto přesně sedlo a vypadá to zatraceně dobře.

Závěr

Osvětlit koloběžku není nejjednodušší, podpora od výrobců je nulová, ale naštěstí máme mnoho možností k experimentování. Moje řešení se ukázalo jako 100% funkční a bezpečné - auta mě objíždějí velkým obloukem. Pro zvýšení viditelnosti ještě doporučuji pořídit samonavíjecí reflexní pásky na oblečení - rukávy, novavice, a už vás nemůže přehlédnout ani slepec a nemusíte se bát jezdit ani za největší tmy mimo pouliční osvětlení.

Španělsko 2014

Tady si budu postupně shromažďovat poznatky a časem z toho třeba vznikne něco uceleného :)

V plánu máme 14 dní výlet do Španělska na přelomu Duben / Květen. Plánujeme doletět do Valencie a postupovat směrem jiho-západním s tím, že skončíme v Seville, odkud to vezmem zpět do Valencie a odtud zas letadlem domů.

4.4.2014 - Máme letenky, letíme! Zatím tedy nemáme jasnou přesnou trasu, ale to se doladí. 24.6. v 6 ráno z Prahy tam, 11.5. přílet zpět do Prahy v 23:59. A 12.5. do práce, to bude veselo.

20.4.2014 - Termín odletu se blíží a povedlo se nám zabookovat ubytování ve všech destinacích, které chceme navštívit. Takže trasa je: Praha - Valencia - Granada - Malaga - Gibraltar - Tanger - Tarifa - Cadiz - Jerez - Seville - Cordoba - Valencia - Praha.

Co se ubytování týče, většinu jsme bookovali přes booking.com, ke konci pobytu ale vycházely lépe nabídky z airbnb.com. Airbnb neznáme, ale máme na něj dobré doporučení, tak snad to bude fungovat a nebudem muset spát na nádraží na lavičce :)

Přesuny mezi destinacemi budou nejspíš autobusy, protože vlaky sice taky jezdí, ale obvykle v dost pitomý čas a navíc jsou dost drahé (to teda cestování po Španělsku obecně...).

Přesun Valencia - Granada a ke konci Cordoba - Valencia budou přes noc, takže se pokusíme vyspat v autobuse, čímž ušetříme spoustu času a uvidíme o to víc.

21.4.2014 - Zjistili jsme, že trajekty z Algeciras do Tangeru nekotví přímo v Tangeru, ale v novém přístavu 40km od města a tím pádem i od vytoužené africké keše... ale mělo by existovat spolehlivé spojení města a přístavu, tak snad to vyjde.

22.4.2014 - Máme booknuté oba dlouhé přejezdy, tedy Valencia - Granada a Cordoba - Valencia. Všechna ubytování už potvrdila rezervaci, vypadá to dobře. Přípravy finušují, takže ještě přežít dva dny v práci, zabalit, vyměnit nějakou hotovost a můžeme jet. Snad zítra úspěšně odletíme!

23.4.2014 20:00 - První důležitý úkol jsme zvládli. Sedíme v autobuse SA a odjíždíme do Prahy. V Praze nás čeká nejprve přesun na letiště a pak noc strávená tam. Spaní na letišti je pro mě novinka, stejně jako většina věcí na téhle cestě, tak doufám, že alespoň na pár minut se povede zamhouřit oko :)

24.4.2014 4:30 - Po úspěšném nalezení letiště :) jsme zkusili strávit noc na lavičkách... no nic moc. Chtěli jsme využít zařízení od kooperativy... chyba lávky. Je až v neveřejném prostoru za bezpečnostní kontrolou... a check-in otevřel ve 4 ráno. Takže necelé 2 hodiny spánku na tvrdých plechových lavičkách. Ale co, už máme boarding ticket a čekáme u gate. Za 45 minut nás snad i pustí do letadla :)

24.4.2014 10:00 - Let jsme přežili, počáteční rozkoukání také. Z letadla byly opravdu super výhledy na Alpy. První DNF, na letišti ta keš prostě není a owner jí není schopný disablovat. Z letiště do centra Valencie je to cca 8km a nejlépe se tam dostanete metrem. To má 4 zó́ny (tarifní pásma), letiště je v té poslední (D), centrum samozřejmě v té první (A). Takže je to za plnou pálku 3.90€ na osobu. Jo a neptejte se na to paní na informacích před turnikety, jinak si k tomu ještě připočítá 1€ za služby...

24.4.2014 22:00 - První den je za námi a spoustu zážitků také. Navštívili jsme část historického centra Valencie, kde jsou zajímavé památky na každém rohu. Mají tu také luxusní park, který vypadá jako v korytě bývalé řeky. Keše jsou samé mikro, ale jsou dobře zaměřené a mají hinty. Dnes nakonec 9x found a 3 DNF. Dobré score.
K večeři jsme si pořídili ochutnávkový set čtyř sýrů v místním supermarketu za 3€ a první španělské víno - červené Tempranillo z oblasti Rioja, ročník 2011. Je hodně suché a výbormé. Láhev nás stála 3.65€ a byla v akci slevněná z 3.99€, takže cena luxusní. A ty sýry byly také parádní.

Nějaké ceny:
voda - 0.27€ za 1.5l
víno - od 2€ až po 20€ za láhev

25.5.2014 23:30 - Dnes to byl opět náročný den. Navštívili jsme moderni kulturní centrum, kde to vypadá jak v nějakém sci-fi. Pak jsme se vydali do přístavu, který teda moc neoslnil. Nákladní je vidět z dálky a jachty a loďky by se při troše snahy daly spočítat na prstech. Hned vedle přístavu je ale pláž, takže jsme vlezli po kolena do moře a moc si to užili. Jen 4km cesta z pláže do hostelu, kde jsme měli schované batohy byla docela zabijácká. Ono se to nezdá a všechno je kousek, ale když se ty kousky nasčítají, je z toho pořádná štreka.
Teď už čekáme na autobusovém nádraží na autobus a čeká nás noční přejezd do Granady.

26.4.2014 - Prejezd jsme prezili. Moc jsem teda v noci nespal, ale porad vic jak pred odletem. Cestou po probuzeni nadherne pohledy na prirodu okolo pohori Sierra Nevada. Po prijezdu do Granady startujeme GPS a vyrazime na ubytovani - nejake 2km s batohy na zadech. Cestou zkousime hledat dve kese, ale obe neuspesne. Nejspis fakt spatne zamerene. Az treti nachazime - tuba od pentilkovych tuh - to je tu asi docela popularni mikro container.

Prvni dojmy z Granady - po valencii docela sok. Vsechno stare, ale ne natolik stare, aby to bylo krasne. Vsude plno lidi, vetsinou turistu. Najit potraviny je temer nadlidsky ukol, vsude same hadry, elektronika, suvenyry. Jedny jsme cestou potkali, ale neulozili si jejich souradnece - to byla chyba.

Na ubytovani neni wifi, jen ethernet zasuvka - coz je v dnesni dobe telefonu, tabletu a notebooku bez ethernetu docela fail. No nevadi, tak budem tri dny offline. Horsi je, ze tu nemaji ani kuchynku, takze budem i bez kafe. A stravovani taky nenabizi, tak by me zajimalo jak si predstavuji, ze tu lidi budou bydlet.

Odpoledne vyrazime na prohlidku centra. Porad nemam ten wow efekt jako ve Valencii. Vsude fakt more lidi, same obchody, skoro zadna zelen. Stale se mi tu moc nelibi. Aspon se nam ale uz dari najit nejake kese. Se zamerenim se tu fakt moc neparaji, na to jak ma mezi vysokymi domy v uzkych ulickach GPS spatny signal to nesedi ani podle mapy - docela problem, vzhledem k mnozstvi lidi vsude kolem. Jinak bez GPS bychom byli uplne ztraceni. Vsechny ulicky jsou podobne, chybi nejake vyraznejsi zachytne body. Zabrousili jsme jeste kus mimo centrum abychom snedli neco tepleho, co nebude stat 10€. Nachazime prijemny lokalktery je nejspis mix pekarstvi, cukrarny, kavarny, hospody a restaurace - proste maji pult s pecivem, poradny kavovar, pivo i jidlo. Davame si bagety se sunkou (jednu klasickou a jednu mistni specialitu - sunku z vysusene kyty co se susi v celku - moc dobre!). K tomu maji 0,2l mistniho piva Alhambra. Chutna dobre, stupnovitost ani obsah alkoholu se nam zjistit nepovedlo, ale bude to dost, protoze i tu 0,2l na sobe docela citime. K veceru se vracime do hotelu a davame si chvilku relax a na 21h mirime na nocni prohlidku Alhambry, resp. Generalife.

K Alhambre bych se rozepsal trochu podrobneji, protoze to je pro neznaleho hodne zmatene. Takze... Alhambra je rozdelena na nekolik casti. Nasrid palaces, Alcazaba, zahrady Partal a Generalife. A do kazdeho z toho jde koupit vstupenka zvlast, pak ruzne kombinace a pak jedna celkova, kdy muzete vsude. Aby to nebylo tak jednoduche, tak do Nasrid palaces je vstup ohraniceny casovym oknem, do ktereho kdyz se nevlezete mate smulu a uz palace neuvidite. Venujte tedy zvysenou pozornost casum na vstupence, pokud ji ziskate. Nam se pred odletem povedlo koupit jen prave nocni prohlidku Generalife (22:00-23:30) za nocniho osvetleni. Je to super, ale Alhambru neuvidite. Proto jsme se druhy den rozhodli pokusit koupit vstupenky i do palacu primo v Granade, ale o tom vice az pozdeji. Rozhodne pokud se zadari, poridte si za 14€ general vstup, nebudete litovat.

Cestou z nocni prohlidky Generalife jeste zamerujeme hospodu, kde nas zaujala nabidka vyhlasenych Tapas, ktere chceme zkusit. Po prichodu na ubytovani temer okamzite usiname.

27.4.2014
Dnes je nedele a to znamena, ze temer nikdo nepracuje. Spousta obchodu ma zavreno, vcetne potravin. Rano to ale riskujeme a vyrazime snidat do ulic. Nejdriv v jednom pekarstvi porizujeme za 1€ Cuñas, coz jsou dva platky piskotu slepene nejakou marmeladou s cokoladovou polevou. Luxusni chut za luxusni cenu - dobra koupe. Pak se jeste stavujem na jednom namesticku na kafe a bagetku. Za 2.7€ na osobu se to da a konecne zas kafe. Stale nejak nechapeme system obsluhy. Dlouho se nic nedeje, pak cisnik prijde, objednate si, donese a uz si vas vubec nevsima. Mate tak klid na jidlo, ale kdyz chcete neco dal (treba zaplatit), musite ho nejspis proste okriknout. To se mi trochu jako slusne vychovanemu mladenci prici, ale tady to nejspis tak chodi.

Po snidani vyrazime smer Alhambra zkusit koupit vstupenky. Cestou potkavame opet bankomat la Caixa, coz je banka, ktera s Alhambrou nejak spolupracuje a umoznuje prostrednictvim bankomatu poridit vstupenky a uz zakoupene vyzvednout. Zkousime to a dari se nam mensi zazrak. Na zitrek kupujeme posledni 2ks General entry v cene 14€ za jedmoho. Jupiiii, uvidime Alhambru celou! Menime tedy plany a na dnesek mirime do Albaicinu, coz je zidovska ctvrt plna malych bilych baracku a uzkych ulicek na protejsim kopci od Alhambry. Konecne se mi tu zacina trochu libit, toulani po ulickach je super a vyhledy z vyhlidek impozantni. Porad nemuzem uverit, ze mame listky do Alhambry.Ke konci dne jeste stoupame na jeden z nekvyssich bodu v okoli - ke kosteliku nad Albaicinem. Vede tam nekonecne schodiste ale vyhled stoji za to - cela Granada a siroke okoli jak na dlani.

Vcera jsme si vsimli, ze se daji na nektere konkretni dny ziskat zdarma vstupenky do nekterych jinak placenych krestanskych pamatek. Zkusili jsme to a zarezervovali si vstup do kaple s kryptou u katedraly a do nejakeho klastera kousicek za mestem. Prohlidku kaple jsme meli na dnesni 18h. Funguje to tu tak, ze si rezervujete mista pres internet, pak s touhle rezervaci musite do knihovny hned vedle katedraly, kde vam ji potvrdi a az s potvrzenou rezervaci muzete dovnitr. Rezervaci musite mit vytistenou na papire, elektronicky v telefonu jim to nestaci, takze jsme si jeste dali kolecko po Granade za ucelem hledani internetove kavarny. Podle rady pani za prepazkou v knihovne jsme ji nakonec nasli a za 0,8€ mame pristup na internet i tisk dvou stranek. Cernobile. Pozor na to, standardne se tiskne barevne - nastesti na nas smutny vyraz nam to proslo a nemuseli jsme doplacet.
S vytistenymi papiry utikame zpet do knihovny a dostavame potvrzeni - oranzovy papirek pricvaknuty k nasi rezervaci - proto to asi neslo elektronicky.
S platnou vstupenkou utikame ke kapli a dostavame se dovnitr. Nadherna historicka goticka stavba, stoji za navstevu. V krypte jsou rakve dobyvatelu Granady - Ysabelle a Ferdinanda, kteri maji v podstate na svedomi zalozeni Spanelska, ale treba i takovoy drobnost jako je vyslani Kolumbuse do Ameriky. Rozhodne tedy stoji za navstevu.

Po navsteve kaple se vracime na ubytko, davame chvili siestu a k veceru vyrazime vyzkouset Tapas. Za 2€ na osobu dostavame opet 0,2l Alhambry a k tomu na talircich par chipsu, 2 kolecka salamu, dve zmrzlinove naberacky neceho typu bramborovy salat s tunakem. Na tretim talirku jsou dva kousky do meka pecenych zeber. Celkove je to moc dobre a presne jak jsme byli varovani - neni toho moc, ale kdyz si das dve, docela se najis. My ale tolik hladu nemeli, tak jsme zustali jen u jedne porce na osobu.
Vracime se na ubytko a narizujeme budika na 6:40 rano - vstup do Alhambry mame na 8:30. Jeste ze uz mame ty listky.

28.4.2014
Rano vstavame v 6:40 a po necelych 45 minutach uz jsme na ulici a mirime k Alhambre. Na misto dochazime neco malo pred osmou ranni, tedy s dostatecnou rezervou pred nasim vstupem v 8:30. Pred vchodem stoji dobrych 100m dlouha fronta lidi doufajicich, ze sezenou listky. Dalsi, o neco kratsi, fronta je na automaty, kde se daji listky koupit taky. Pred samotnym vchodem se tisni hloucek asi 5 lidi. Stoupame si tedy za ne a zaciname tak tvorit frontu na vstup. Za chvili uz je za nami hezkych par lidi, asi jak otevreli pokladny. Cca 8:20 se brany oteviraji a my, ke vzteku vsech tech co cekaji ve fronte na pokladnu, vchazime dovnitr kezi prvnimi. Takze koupit listky predem byl luxusni napad a fakt se nam to povedlo.

K samotne Alhambre asi uz neni moc co psat, musi se to videt - fakt to stoji za to!

Odpoledne jsme se pak jeste prosli do Albaicinu, nasli tam novy luxusni vyhled na Alhambru a k veceru se stavili ve vcera vytipovane restauraci na menu (7.5€). Dulezita poznamka - menu del dia, za docela dobrou cenu (oproti zbytku nabidky) se podava standardne jen mezi 14-16h (+-, zalezi na podniku). My tam poprve prisli cca v 17h, kdy byla v celem lokale jen jedna servirka a ta nam nic uvarit nemohla, protoze by nestihala ostatni zakazniky. Takze v tuhle dobu jen piti. V 19h, coz je hodina na kterou nas odkazala, uz tam bylo personalu vic a tak jsme se jidla konecne dockali. Menu uz nam sice dat nechteli a nabizeli veceri pro oba za 25€, coz jsme s diky odmitli. Asi ale stali o nase eura, tak nam to menu nakonec udelali. Spolu se Sangrii nas to nakonec prislo na rovnych 19€ za oba dohromady. Tim jsme dnesni den uspesne zakoncili. Zitra nas ceka ranni presun do Malagy a konecne zas more.

29.4.2014
Rano se probouzime nekdy po osme, pomalu balime a mirime smer autobusove nadrazi na bus do Malagy. Jezdi tu tak co hodku, takze moc neresime kdy, ono neco pojede. Nakonec dorazime na nadrazi asi 5 minut pred odjezdem busu, rychle v automatu kupujeme listky a za 2 minuty odjezd uz sedime ve spravnem autobuse - na druhy pokus, puvodne jsme se hnali do autobusu sice do Malagy, ale na letiste - a tam fakt nechcem.

Cesta ubehla rychle a za nejake 2 hodinky jsme v Malaze. Je tu o poznani tepleji nez v Granade a taky to tu vypada o dost moderneji. A je tu vsechno docela blizko - na ubytovani neceleho puldruheho kilometru a to musime pres cele centrum. Na ubytko dorazime hodinu pred check-inem, nechavame tam batohy a jdem prozkoumat co je tu zajimaveho. Objevujeme amfiteatr jako pozustatek rimske rise, nad nim pevnost z maorskeho obdobi a nadherny pristav z poslednich let. A samozrejme katedralu, ktera opravdu nejde prehlednout. Stavujeme se na obed v jedne mistni restauraci, za 8.5€ mame dva chody, moucnik i piti. Luxus, na spanelske pomery.

Ubytovani mame skromne, ale je tu funkcni wifi, coz je po Granade prijemna zmena. Po ubytovani vyrazime prozkoumat pristav a plaz a trochu se zchladit do more. Vzduch ma 28°C, more 21°C. Docela dobre, na konec dubna. Dokonce jsme oba do toho more vlezli az po krk :) Plaz tu ma hrubsi pisek nez ve Valencii, ale narozdil treba od Chorvatska se po tom v pohode da chodit. More prijemne, o neco vic znecistenstene, ale nic hrozneho. Malaga na me pusobi velice pozitivnim dojmem.

30.4.2014
Rano vstavame, balime, batohy opet nechavame na recepci (ktera je o dve ulice dal nez nas pokoj) a vyrazime do centra. Prochazime mistni wherigo, ktere nas provede po centru a ukaze nam nektere zajimavosti. Bohuzel finalku nekdo ukradl, takze pokud neukecame ownera, bude to bez bodu... Finalni souradnice nas ale privedly na cestu na vyhlidku, cemuz neodolame a splhame az nahoru. Nahore je dalsi kes, prozmenu zas ukradena. Z vyhlidky je ale luxusni vyhled na Malagu, takze fotime o 106.
Sesli jsme dolu a za 2€ si jeste zaplatili vstup do pevnosti. Krasna zmensenina Alhambry, je tam jak palac, tak zahrady, nejake vodni prvky a vyhledy. Celkove docela luxus, hlavne pri srovnani s cenou vstupneho. Nechci tim rict, ze staci tohle a Alhambru vynechat, to urcite ne. Ale pri navsteve Malagy bych tuhle pevnost urcite do itinerare zahrnul.
Po prohlidce pevnosti je uz tak akorat cas na vyzvednuti batohu a presun na autobusove nadrazi. Jedeme na Gibraltar!
Konkretne teda do hranicni vesnicky La Linea de Conception, kam poprve nejedeme s celonarodni Alsou, ale s nejakym mistnim Andaluzskym dopravcem. Vyhoda je, ze autobusak je ani ne 500m od ubytovani, tak nemusime s batohy daleko. Penzionek ma na prvni pohled uz nejake roky za sebou, ale nabizi moc prijemne ubytovani v luxusni startovaci pozici na Gibraltar. Davame jeste kratkou fotici prochazku a pak ulehame v ocekavani zitrejsiho dne.
Zajimava na cele oblasti je pritomnost dvou velkych namornich pristavu - Gibraltar a Algeciras. To ma za nasledek, ze cely mistni zaliv je plny nejruznejsich nakladnich lodi, na coz se naramne dobre diva.

1.5.2014
Rano vstavame uz v 7 hodin, abychom meli dost casu na Gibraltar. Balime, batohy opet nechavame na recepci a uz mirime k hranici. Celnik jen mrkl ze mame EU pasy a vic ho nezajimalo. Takze uz jsme uvnitr! Provitalo nas tu typicke britske pocasi - mlha a docela zima (na jizni Spanelsko). Hned po vychodu z celnice nas zdravi znama anglicka telefonni budka a ja si zacinam uzivat, ze konecne vsem napisum a lidem rozumim. Prvni co kazdeho potka po vstupu do britskeho prostoru je prechod drahy letiste. Krizuje ji silnice i chodnik pro pesi a kdyz startuje nebo pristava letadlo, jen se spusti zavory a silnice se promeni v cast runwaye. Postupne prochazime zapadni cestou okolo pristavu cely poloostrov. Nejprve jsou tu obytne domy velikosti panelaku a pak zacina pristav, ktery tvori znacnou cast teto casti Gibraltaru. Az ke konci vystupuji primo z vody utesy, ktere jsou provrtane kratsimi i jednim delsim tunelem, kterym vede jak jednosmerna silnice, tak chodnik pro pesi.

Co se silnic tyce je Gibraltar docela zajimavy. Oficialne se jezdi v pravo, stejne jako ve zbytku Evropy, ale naopak nez v Britanii. Jedine misto, kde to ale je videt je ten kratky usek od hranice pres runway az k prvnim domum. Odtud uz jsou snad same jednosmerky, kde je vcelku jedno, na ktere strane se ma jezdit.

Jak jsme prosli poslednim tunelem uz koukame na nejjiznejsi cip poloostrova, Europa point. Afrika kvuli stale se nezvedajici mlze neni videt, ale to nevadi. Lovime mistni kes a pokracujeme az na jih. Kochame se, fotime a planujeme odlov nejjiznejsi kese na Gibraltaru. Neni nahore na turisticke vyhlidce, jak by se mohlo zdat, ale az za obrannou zdi. Po chvili nachazime pruchod a po schodech mirime dolu pod zed. Mam pocit, ze jsme v uplne jinem svete. Nikde ani zivacka, jen zed z jedne strany, uzky cip pevniny a pak uz jen more. Nadherne misto. Kes nachazime, ale jeste se nam odtud nechce, tak chvili sedime a jen si uzivame krasy tohoto mista.

Pomalu se vydavame na cestu zpet. Rozhodujeme se nejit stejnou cestou a zkousime vice stoupat nahoru. Protoze mame jeste spoustu casu, stoupame jeste o kousek vys ze treba budou vyhledy. Za chvili narazime na branu narodniho parku a zjistujeme, ze dal je to za vstupne. 0,5£ nebo 1€ za osobu, kdyz nechcete vstup do atrakci nebo 10£/13€ vcetne vsech vstupu. Protoze casu neni zase tolik, volime jen vstupne pro pruchod a jeste se od prodejce vstupenek dozvidame o zajimave ceste, ktera vede az na vrchol. Jmenuje se Mediterranean steps a privede nas o nejakych 250-300 vyskovych metru vys az na nejvyssi vrcholek Gibraltaru. Rozhodne nelitujeme ze jsme se rozhodli jit tudy, protoze samotna cesta stoji za to a vyhledy taktez. Daleky rozhled sice kazi stale pritomna nizka oblacnost, ale i tak je stale na co koukat. Cestou neustale potkavame dalsi a dalsi pevnostni a obranne objekty - cela Gibraltarska skala je jedna velka pevnost. Rozhodne vrele doporucuji navstevu.
Po nejake hodince chuze jsme stanuli na vrcholu. Lovime zdejsi kes a postupne zaciname klesat. Pomalu se prokousavame kopcem, objevujeme dalsi uzasna mista v parku a nakonec potkavame i zdejsi vyhlasene opicky.
Protoze cas se uz nachylil, nezbyva nez opustit mistni park a vydat se na zpatecni cestu do Linei na autobus dal. Jeste prechod runwaye, kde jsme o par stovek metru minuli podivanou na startujici letadlo, rychly nakup zasob na zitrek v obchode, posledni ohlednuti a uz jsme zas ve Spanelsku. Byl to divny pocit, na Gibraltaru jsem se citil mnohem vic jako doma.
Vyzvedavame batohy v penzionu a sedame na autobus, ktery nas za 2,45€ na osobu preveze do Algecirasu. Tam mame ubytovani jeste bliz nez v Linei - po vystoupeni z autobusu GPS hlasi 139m. Jsme za to docela radi, protoze po celem dni chozeni toho mame docela dost.
Na vecer jeste prochazka k terminalu trajektu zjistit co a jak zitra a uz ulehame, protoze zitrek bude skutecne narocny - ceka nas vylet do Maroka, do Tangeru.

2.5.2014
Rano budik na 6:00... nechce se vstavat, ac je to bezny cas, kdy vstavame do prace. Clovek si hodne rychle zvykne na pohodli pozdejsiho vstavani. Co se da delat, pokud chceme stihnout trajekt, musime. V 6:45 jsme uz v terminalu a cekame, nez se otevre check-in. Neni to tu jak na letisti, vsichni maji casu dost a tak se check-in otevira az nekdy v 7:30. A jako na potvoru jim jeste stavkuje informacni system, takze dalsich 15 minut se pan za prepazkou snazi neustalymi restarty primet system ke spolupraci. Nakonec se mu to ale nepodari, tak jen mrkne co mame na vytistenem papiru z gmailu za rezervaci a dostavame nahradni boarding ticket bez jakychkoliv podrobnejsich udaju... a stejne tak vsichni, kdo jedou dnes s nami.
Ted uz se tedy konecne dostavame na lod, kam se vstupuje podobnym sklenenym tubusem jak na vetsich letistich do letadla. Lod o vysce vicepodlazniho panelaku v a delce odhadem nejmene 100 metru. Proste zadna kocabka.
Po par minutach odrazime od pristavniho mola a vyrazime vstrict Africe.

Na lodi jsme vyplnili vstupni papirky a jeste behem plavby si od marockeho celnika nechali orazitkovat pasy. Prijemne usetreni dlouheho stani ve fronte po zakitveni. Chvalim!

Za necele dve hodinky kotvime v pristavu Tanger Med, ktery je ale navzdory svemu nazvu, vzdaleny od samotneho Tangeru nejakych 50km. Pristav je krasny a moderni, jen na svou velikost hodne prazdny. Ale prijeli jsme nekdy pred devatou mistniho casu, takze je mozne, ze to mrtvo je jen tim, jak jsme tu brzo. Uvidime. Prijemne je, ze tu maji free wifi. Prochazime celnici, kde dochazi ke kontrole razitka v pasu a uz jsme v Maroku. Fajn, prvni nejjednodussi cast cesty jsme zvladli.

Z predchoziho googleni jsme byli na pristani daleko od mesta pripraveni. Vedeli jsme ale, ze tu ma jezdit shuttle, prima linka mezi pristavem a mestem... a navic zdarma  (jen za plavebni listek). Jenze po hledanem.autobusu ani stopy a nezminuji ho ani na informacich, kdyz se ptame na spojeni do mesta. Moznosti jsou: autobus za 25 DH, vlak za cca 30DH nebo taxik za 100-200DH. Rozhodujeme se nic neriskovat, menime za 10€ mistni menu (v kurzu 11DH za 1€) a vyrazime cekat na bus. Nikde neni zadny jizdni rad, ale nejsme sami kdo ceka, tak cekame spolu s hlouckem dalsich lidi. Cca v deset hodin marockeho casu (GMT+0) prijizdi bus a ridic na dotaz jestli jede do Tanger City odpovida kladne. Jak na informacich tak s ridicem se dalo bez problemu domluvit anglicky. Rozmenujeme tedy 100DH a prvnich 50 nechavame u ridice vymenou za dve mista v klimatizovanem autobuse. Cesta ubehla prijemne (je to celou dobu po dalnici) a cestou jsme meli moznost poznat marockou prirodu. Navzdory ocekavani Afriky jako vyprahleho saharskeho kontinentu je vsude zeleno a docela krasne. Okolo pristavu a veskera dopravni infrastruktura zari novotou, ostatni veci jsou typicky jizansky odflaknute. Domy s opadajici omitkou, vsude prach a odpadky. Ale necekal jsem nic jineho.
Po prijezdu do mesta je situace stejna, ne-li jeste horsi. Vystupujeme az na konecne (prvni zastavka byla docela daleko od centra u nejspis autobusoveho nadrazi pro ty, co pokracuji dale, nas se tedy tykala druha zastavka) a k vysnene kesi to mame 1,5kn vzdusnou carou.
Po vystoupeni z autobusu musime napred setrast pruvodce co se nam snazi vnutit sve sluzby a vrhame se do tangerskych ulic. Vypadaji dost podobne jak ty spanelske, jen je tu vic podivnych individui, vic odpadku, vic zebraku a mnohem vic to tu smrdi.

Ulickami Tangeru jsme se uspesne vymotali az na plaz, kde ma byt kes. Uz asi 50m od ni spatrujeme ocekavaneho Achmeda, ktery se usmiva od ucha k uchu a uz z dalky na nas mava a bezi nam naproti. Super, to vypada dobre. Po dotazu zdali je to vazne on se nas Achmed pta odkud jsme a podava nam kes. Po predani se vzdaluje a vyckava opodal, abychom mohli vklidu zalogovat. Zajimalo by me, co o kesi a geocachingu vubec vi, nebo co se mu honi hlavou.
Po zalogovani mu kes vracime, jeste se spolecne fotime a po rozlouceni se Achmed ztraci tam, odkud prisel. Takze akce uspesna, setkani vice nez prijemne a mame dobry pocit z uspesne mise. Ted se jeste dostat uspesne zpet do Spanelska.

Cela zalezitost s kesi nam zabrala asi pul hodinku od vystoupeni z autobusu. Rozhodujeme se neodjet hned nasledujicim spojem (jezdi co hodinu, vzdy v celou) a jeste se trochu projit po okoli. Napred jsme se vydali na plaz. Tam bych se teda koupat nechtel. Vsude se povaluji odpadky, v pisku je rozbite sklo a samotne more na tom neni o moc lip. Prchame tedy z plaze a nalezame celkem prijemny parcik, kde si davame svacici pauzu. Pak uz usuzujeme, ze Maroka bylo dost a vydavame se zpet na zastavku autobusu. Prichazime tam s asi pulhodinovym predstihem, ale uz se nam nikam nechce, takze cekame. Funguje tu nejaky mistni infornator, ktery nam radi ze jsme spravne a ze autobus za necelou pul hodinku prijede. Mluvil zvlastnim francouzsko-anglicko-spanelskym jazykem, ale bylo mu pekne rozumet, takze jsme pochopili co se nam snazil ricy :). Autobus za tu pul hodinku skutecne prijel a informator nam najednou zacal za 1€/ks nabizet vystupni papirky, ktere musime vyplnit. Ja tusil, ze s necim takovym prijde a ze jeho ochota pred tim nebude zadarmo. Nicmene i tak odmitame a nastupujeme do autobusu. Nechavame ridicovi dalsich 50DH a mirime zpet do pristavu. My se snad do toho Spanelska dneska dostanem!

Po prijezdu do pristavu jdeme hned k nasi prepazce udelat check-in a bez problemu ziskavame lodni listky. Do odpluti zbyvaji necele dve hodiny, takze jsme to i s rezervou celkem hrave zvladli. Davame tedy obed a pak se suneme k celnici proniknout na uzemi nikoho a priblizit se tak nasi lodi. Celnikovi se zdalo podezrele, ze se vracime stejny den jako jsme prijeli, ale razitko nam dava a my muzeme dal. Cela hala je opet obrovska a hodne prazdna a tentokrat nemame ani zadne spolucestujici, v jejichz patach bychom mohli jit.
Za chvili prijizdi bus, ktery nas pry odveze do duty free zony k restauracim a obchodum. S diky odmitame a cekame v hale dal. Nikdo nam nerekl, ze cesta do lodi vede pouze pres tuhle zonu. Jak se blizi ctvrta, zaciname byt nervozni, takze kdyz od personalu prijde dalsi dotaz, jestli tam nechceme svezt, ze to je blizko k lodi, naskakujeme do busu a jedeme.
Duty free zona je skutecne na dohled od lodi, takze jsme o poznani klidnejsi - v nejhorsim pripade to dobehneme. Do odpluti zbyva asi 20 minut a tak se rozhodujeme jeste navstivit vyhlidkovou terasu a omrknout okoli. Cas odjezdu se ale blizi a tak za 5 minut cela zaciname byt opet nervozni, protoze to nevypada, ze by to kohokoliv vzrusovalo. Ochotny personal nas ale ujistil, ze lod urcite nezmeskame a ze az tak za 20 minut nas tam vezmou.
Nakonec z dvaceti bylo 30, ale skutecne nas tu nenechali a k lodi dovezli. Jeste musime projit kolem jednoho celnika, ktery opet kontroluje pasy a my narozdil od marocanek prochazime bez problemu. Marocanky moc pustit nechce, ale to je nam jedno, protoze my uz jsme jen krucek od Spanelska. Nastupujeme do lodi a tam nam konecne pada kamen ze srdce - zvladli jsme to!

Nakonec se ukazuje, ze casu bylo spoustu, protoze s nasim nastupem teprve zacli nakladat auta a kamiony do spodni casti trajektu. Nakladani trva dobrou hodinu a my to muzeme celou dobu fascinovane sledovat. Nakonec se vsechno povedlo nalozit a od mola jsme odrazili cca v momente, kdy jsme meli kotvit v Algecirasu. Nastesti nam to vubec nevadi, protoze na dnesek uz mame v planu jen relaxovat.

V Algecirasu jsme zakotvili v 20:15, tedy s hodinu a pul dlouhym spozdenim. Nevadi. Prochazime jeste pres spanelskeho celnika, ktery ale jen mrkne ze mame EU pasy a vic neresi. Hura, uz jsme zas v bezpeci Shengenskeho prostoru. Ted teprve prisla ta prava uleva. Prezili jsme Maroko!

Vecer uz jen porizujeme nejake zasoby jidla na pristi den, davame lehkou prochazku po meste za ucelem odlovu jedine mistni kese a pak uz vklidu usiname.

3.5.2014

Dnesnim dnem se nase cestovani preleva do druhe pulky. Z Algecirasu rano vyrazime autobusem do Tarify, nejjiznejsiho osidleni na kontinentalni Evrope. Tam nemame ubytovani, jen projizdime, takze to dnes bude cely den s batohy na zadech. Cestou potkavame krasne vyhledy na zdejsi mirne zvlnenou krajinu, vsude je krasne zeleno a v dalce se trpyti modre more. Takova prava stredomorska idylka. Jedeme opet s mistnim Andaluzskym dopravcem.

Po prijezdu do Tarify nas nejprve prekvapilo mistni autobusove nadrazi. Neni klasicke velke, na jake jsme zvykli z ostatnich mest, je to tu jen takova bouda a k tomu kus betonoveho placku kryteho strechou. Nejvic bych to asi prirovnal k malicke cerpaci stanici akorat bez takovacich stojanu. Ale co cekat od vesnice o max. par tisicich obyvatelich.

Vystupujeme z busu a vydavame se smer nejjiznejsi bod. Cestou lehce pofukuje, jinak je docela prijemne. Nejprve cesta vede po hlavni rovne ulici, po ktere proudi vetsina dopravy projizdejici Tarifou. Je tu par obchudku a hotelu, ale jinak nic zajimaveho. To se meni po projiti mestskou branou, ktera hlida vstup do centra. V centru nas privitaji klasicke uzke klikate ulicky, namesticka, proste takove to prave centrum, ktere potkavame temer vsude tady na jihu.

Jakmile se ulickami vymotame, staneme u pristavu a mistniho alcazaru (pevnosti). Tady uz fouka poradne, a tak rychle lovime mistni kes a hledame nejake zavetri. Druha kes nas privedla k hlasce na skale na dohled od nejjiznejsiho bodu. U vstupu k objektu nas ale zastavuje plot, ktery tu je postaveny kvuli stavbe v blizkosti. Obchazime tedy hlasku kolem dokola a nachazime zadni vchod, kterym se dostavame az na vrchol a ke kesi. Vsude na silnicich jsou tu nafoukane zaveje pisku, asi tu byva vetrno docela casto. Lovime kes, chvili odpocivame, fotime a vitr fouka cim dal tim vic.

Nyni uz nastal cas vyrazit na nejjiznejsi bod kontinentu. Vede k nemu uzka rovna silnicka po naspu, ktery oddeluje stredozemni more od Atlantiku. Cela trasa ma asi 300 metru a pro nas se stala dost narocnou. Prudky vitr ze stredozemniho more temer zabranuje rozumne chuzi, do toho se prida pisek z plaze, ktery vitr zveda, no proste to byl docela intenzivni zazitek. Vyhoda je, ze slunko sviti, takze i kdyz vitr fouka, rozhodne neni zima. Ale bunda se tu hodi. Sila vetru je take pekne videt na vlnach. Ze stredomorske strany jsou vlny pomerne vysoke a divoke, z atlanticke strany je krasne klidne more.

Po chvili staneme u cedule znacici nejjiznejsi bod. Jeste je pred nami ale cely poloostruvek s vojenskou pevnosti. Bohuzel pevnost slouzi i dnes armade, takze se tam neda dostat, a ten skutecny nejjiznejsi bod je verejnosti nepristupny. Co se da delat, spokojujeme se tedy alespon s tim turistickym, fotime, nalezame mistni kes a pak pomalu mirime zpatky. Vitr stale fouka, takze si ho uzijeme i z druhe strany. Tady jsem pochopil, proc jsou pisecne boure tak nebezpecne. I ta trosicka pisku, co se zveda z plaze, je na tvari pekne citit, docela to boli. Nic jineho jsme odhalene nemeli. Takze takova prava pisecna boure nekde na Sahare muze skutecne i zabijet.

Protoze jsme zvladli vsechno co jsme meli v planu za relativne kratkou dobu a do planovaneho odjezdu autobusu mame jeste dostatek casu, vyrazime jeste na kratkou prochazku po pobrezi. Je to po dlouhe dobe zas nejaky kousek prirody co vidime, po vsech tech mestech je to velice prijemna zmena. Cestou potkavame nadherne vyhledy na more i na Tarifu, sledujeme odjizdejici trajekt do Tangeru a celkove si to moc uzivame.

Neco jako turisticke znaceni tu ale moc neznaji, jsou tu jen jakesi pseudosipky, ktere se docela snadno prehlednou. Samozrejme jsme tak spatne odbocili a jeden kopecek jsme si i s tezkymi batohy dali zbytecne. Nahore byl ale krasny vyhled na Tarifu, takze alespon z tohoto duvodu to zas tak zbytecne nebylo.

Po navratu zpet do Tarify mame stale jeste asi hodinu do odjezdu autobusu, ale uz jsme se rozhodli nikam dal se netoulat a dat si chvili relax na autobusovem nadrazi. Casy odjezdu na jizdnim radu jsou uvedeny jako "priblizne" bez zaruky, tak se rozhodujeme nic neriskovat a projistotu tu byt s dostatecnym predstihem. Autobus samozrejme brzo neprijel, ale neprijel ani s nejakym vyraznym spozdenim, asi jen 10 minut. Opoustime tedy Tarifu a mirime smer Cadiz.

Na Cadiz jsem hodne zvedavy. Puvodne jsme s nim ani nepocitali, ale zaujalo nas, jak vypada na mape - takovy poloostruvek v atlantickem oceanu na kterem je postavene mesto. A asi docela vyznamne, kdyz odtud odjizdi lode na Kanary. Cesta ubiha prijemne, krajina je tu dost jina nez co jsme byli zvykli. Vetsinu trasy mame okolo sebe jen baziny, coz znamena spoustu rybnicku propojenych cestami a spoustu naletove vegetace. Obcas mezi tim ale stoji i nejaky domek, takze obyvatelne to tu asi bude. Cely Cadiz je napojen na svet dvema silnicemi. Ta, po ktere prijizdime, od mesta San Fernando je opet na naspu, kde je tentokrat krome siroke silnice i zeleznice. Ale i tak mi to dost pripomina dnesni drivejsi cestu k nejjiznejsimu bodu v Tarife. V Cadizu vystupujeme na autobusovem nadrazi, ktere je spolecne s vlakovym a okamzite nas potkava mistni teple pocasi. Oproti Tarife je to docela teplotni sok, vitr tu vubec nefouka a slunko nemilosrdne prazi do betonu. Mistni autobusove nadrazi je mnohem podobnejsi tem nasim ceskym, neni tu klasicka spanelska konstrukce se zalivy, ale jen jeden podlouhly pristresek, u ktereho autobusy zastavuji podelne. Tedy presne stejne jako to byva u nas.

Mirime na ubytovani kolem pristavu a okamzite nasi pozornost zaujme obrovska zaoceanska lod, ktera ale navzdory ocekavani nejede na Kanary, ale az do USA. Takze Cadiz bude skutecne hodne vyznamnym pristavem. Tato lod by se dala prirovnat k vetsimu sidlisti. Na vysku ma asi 8 pater a na delku dobrych 500 metru. Dlouho se nezdrzujeme, s batohy na zadech je to v tomhle horku docela utrpeni. Zastavujeme se az v parku na Plaza Espana, kde je monumentalni pamatnik vytvoreni spanelske ustavy. Dalsi vec, cim je Cadiz dulezity. Proc jsme s nim originalne vubec nepocitali? Ubytovani odtud mame uz jen par metru, tak davame chvilku pauzu a jdem poprve vyzkouset, co muzeme cekat od ubytovani pres airbnb.com. Airbnb se narozdil od booking lisi v tom, ze tu vetsinou inzeruji ubytovani soukromnici. Znamena to tedy, ze nedostanete vlastni hotelovy pokoj s koupelnou, manzelskou posteli, recepci, barem... ale budete bydlet vetsinou primo s majiteli v jednom byte a zalezi na nich, jake maji volne dispozice a kde tedy budete spat. Vse se samozrejme dozvite uz predem pri objednani na webu, stejne tak si muzete prohlednout fotky.

Dnes tedy mame ubytovani u Lizzy, ktera slibuje vlastni pokoj blizko centra Cadizu. Poprve tedy pozname, jak vypada spanelske bydleni. Prvni vec, kterou musime vyresit jsou jejich mistni zvonky. Nemaji na nich jmena, ale pouze patro a pismeno bytu. Obvykle jsme se setkali s tim, ze byty jsou oznacene pismeny A,B,C, ... podle poctu bytu na patre a patra jsou klasicky cislovana od jednicky. Cislo zvonku mame nastesti jako soucast adresy, takze neni problem se dozvonit na spravny byt. Je ve tretim patre, vytah tu nemaji.

Uvitala nas prijemna dama, ktera nam hned nabizi vodu na osvezeni a pak uz nam ukazuje nas pokoj. Utulny, prijemny, to pujde. Dale nam ukazuje kuchyn, kterou muzeme pouzit jak budeme chtit, toaletu a pak nam jeste na mape ukaze vsechna mista, ktera doporucuje k navsteve. Takze prvni dojem z tohoto typu ubytovani naprosto luxusni, mnohem lepsi nez ve vsech penzionech, co jsme meli doposud. Po rozlouceni s Lizzy vyrazime i my do mesta prozkoumat doporucena mista. Nejprve nase kroky vedou do parku na nabrezi. Opet je tu hodne kasen a fontanek, spoustu zelene a velice prijemne. Samotne nabrezi je taky uzasne. Predstavte si zed vystavenou z more, na ktere stoji mesto. Tak presne takovy je Cadiz.

Parkem prichazime na plaz, kterou se hned rozhodneme vyzkouset, vcetne mistniho more. More je tu o poznani teplejsi nez stredozemni, takze si pro sebe vyvracime znamy fakt, ze atlantik byva mnohem studenejsi nez stredozemni more. Tentokrat to urcite neplati.

Po vykoupani se jeste vydavame na rychly nakup nejakych zasob na veceri a dalsi den a pak se vracime zpet na plaz, kde napjate ocekavame zapad slunce. Cadiz je totiz jedine misto na nasi trase, kde muzeme pozorovat zapad slunce nad morem. Je to zaroven nase nejzapadnejsi zastavka, odtud uz budeme mirit jen na sever a hlavne na vychod. Po chvili zapad prichazi a protoze je nebe bez mracku, je naprosto uchvatny. Delame spousty fotek a jeste potom chvili jen tak sedime na plazi a uzivame si kouzlo okamziku.

Pote jeste vyrazime na nocni prochazku Cadizem. Objevujeme mistni katedralu, ale zaroven uz nic moc dalsiho. Presto se nam tu ale velice libi, je to proste uchvatne mesto. Maji tu take krasne v noci osvetlene fontanky, nadherne fotogenicke.

4.5.2014

Rano se probouzime, domlouvame s Lizzy, ze si u ni jeste muzeme nechat veci a klice az do vecera a vyrazime opet na prochazku Cadizem. Davame si ranni snidani na plazi za sumeni more, koupat se uz ale nejdeme. Po snidani jsme se vydali podivat se k mistni pevnosti na ostruvku kousek od pevniny, kterou opet se svetem spojuje podobny nasep jako v Tarife. K nasemu prekvapeni je pevnost otevrena a volne pristupna. Bohuzel je ve velke rekonstrukci a tak se neda vylezt nikam na vyvysene misto, odkud by bylo videt more. Vsude jen vysoke zdi. Melo by se to ale zanedlouho zmenit a snad budou uchvatne vyhledy na siry ocean. Prichazime alespon co nejzapadneji to jde, protoze chceme fotku na skutecne nejzapadnejsim bode nasi cesty. U zdi se tedy fotime a otacime to vychodnim smerem. Prochazime mestem, znovu se zastavujeme u katedraly abychom ji videli i ve dne, pak jeste v pristavu, kde kotvi hned tri zaoceanske parniky. Dopoledne uteklo jako voda a nastal cas na dalsi presun. S batohy tedy mirime zpet k autobusovemu nadrazi, ktere sousedi hned s vlakovym. Odjezdy autobusu jsou ale nejake zmatene, kdovi jestli do Jerezu vubec neco jezdi a tak poprve vyzkousime spanelske vlaky Renfe. S vlaky je to ve spanelsku o neco slozitejsi nez u nas. Rozdeluji je tu na tri kategorie - primestske C, mezimestske Medium distance a pak rychlovlaky Ave. Lisi se cenou a poctem obsluhovanych zastavek. My volime vlak kategorie C, tedy primestsky, protoze cesta do Jerezu je o poznani levnejsi s nim, nez s Medium distance. Spanelske vlaky jsou velice moderni a krasne, ciste, prostorne. Cestovani s nimi je velice prijemny zazitek a hlavne je to uzasna zmena proti autobusum, kterymi jsme cestovali doposud. I primestske vlaky jezdi rychle, nemaji problem na delsim useku mezi zastavkami jet az 160km/h, o cemz nas informuje palubni informacni system. GPS se bohuzel za celou cestu nechytla, coz maji na svedomi pokovena okna stejne jako v nasich EuroCity vlacich. Zajimave je to take s pristupovym systemem, funguje to tu stejne jako v metru ve Valencii. Pri nastupu musite projit pres turniket a stejne tak pri vystupu. Ve vlacich nejezdi pruvodci, vsechno je obstarano prave pres neproniknutelne prepazky s turnikety.

V Jerezu bydlime v jednohvezdickovem hotelu s cenou 45€/pokoj/noc. Je to zdaleka nejdrazsi ubytovani, ktere mame za celou cestu, ale bohuzel nic levnejsiho k dispozici uz nebylo. V prubehu vecera zjistujeme proc. V Jerezu se totiz shodou okolnosti jede dnes velka cena silnicnich motocyklu. To jsme doted netusili, a tak je to docela nahoda. Z okruhu ale neni vubec nic slyset, protoze je az nejakych 8km za mestem.

Vecer tedy vyrazime na prohlidku centra a hledame nejaky bar, kde bychom mohli ochutnat mistni Sherry, specialne vyrabene vino. V jednom baru zakotvujeme a za 1€ tu davame sklenicku Sherry. Prekvapilo nas, ze to je vino bile, ale chutna skutecne hodne odlisne od klasickych vin. Neni to ale to, co jsme cekali, ta chut vubec nechutna podobne jak tresnove bonbony v bonboniere. Mistniho vina ale existuje vice druhu, krome Sherry jako takove tu maji jeste dalsi dva druhy. Na druhou sklenicku tedy zkousime kazdy jeden a objevujeme to, co jsme chteli objevit - druh Cream je to prave, co jsme od chuti Sherry oba cekali. Bohuzel mistni cisnik je dost nevsimavy a my jsme malo prubojni, takze treti sklenicky uz se nedockame, platime a mirime do hotelu.

5.5.2014
Pred odjezdem do Seville mame jeste temer cely den na courani po Jerezu, tak toho patricne vyuzivame. Nechavame batohy na recepci v hotelu a vyrazime do mesta. Rano se stavujeme na snidani v jednom mistnim pekarstvi, ktere je, jak je ve Spanelsku casto k videni, kombinovane s necim co se asi da nejlepe prirovnat k cukrarne. Sedime venku na zahradce, popijime kafe a ochutnavame Churos. Churos by se dalo nejlepe popsat jako testova tycinka osmazena ve friteze, volitelne polita cokoladou a hlavne poradne ocukrovana. My si to dali bez cokolady, abychom ochutnali tu spravnou chut. Kupodivu samotne testo je docela bez chuti, takze ta cokolada asi smysl ma.
Po snidani jdeme na dalsi prochazku po Jerezu. Je krasny den, poznavame mista, ktera jsme vecer nevideli, nekolik kostelu, nejake ty vinne sklepy. U jednoho nam nabizeli prohlidku, ale odmitli jsme. Pozdeji jsme toho litovali, ale uz bylo pozde se vracet.
Take obchazime jednu multinu, jenze finalka by mela byt nekde v hustem brectanu v rozmezi nejakych 30 metru jeho delky... Po dobre pul hodine hledani to vzdavame. Dopoledne prijemne uteklo a je cas smerovat nase kroky zpatky do hotelu pro batohy a na nadrazi. Cestou kupujeme cerstve jahody, ktere pozdeji, pri odpocivani a cekani na vlak, jime primo na nadrazi.
Do Seville, ktera je nasim dalsim cilem, tedy jedeme opet vlakem. Tentokrat volime variantu drazsiho mezimestskeho vlaku Medium distance, protoze primestske na teto trase budto nejezdi, nebo jezdi ve spatny cas. A aspon zas vyzkousime neco noveho. Vlak je podobne moderni jako primestske jednotky. A ma pruvodciho, stejne jako ve vlacich u nas. Na nadrazi zadne turnikety, takze cestovani se vice podoba tomu, na co jsme zvykli z CR.
V Seville nejedeme na hlavni vlakove nadrazi, ale na stanici San Bernardo, ktera je o kousek bliz k ubytovani, nez hlavni. I tak nas ale cekaji nepekne skoro 3km mestem s tezkymi batohy na zadech. Stanice San Bernardo neni zarizena pro Medium distance vlaky, pusobi spis jako stanice metra - zajimavosti je, ze je podzemni. Vychazime tedy pres otevreny turniket nam jiz znameho metro systemu.
Po vystoupeni na povrch na nas dychne opet moderni atmosfera moderniho mesta. Po Jerezu, ktery pusobi spise starsim dojmem, je to zase prijemna zmena. Zaroven je hned poznat, ze je Sevilla je pomerne velke mesto. Jezdi tu tramvaje, metro i autobusy.
Vyrazime tedy na cestu na ubytovani. Cestou mijime zase parciky, prechazime reku a ocitame se na velkem bulvaru, kde jezdi tramvaj, po obou stranach jezdi auta a v prizemi domu je mnozstvi ruznych obchudku denni potreby - potraviny, masna, drogerie, vsechno. Dostavame se do rezidencni ctvrti. Dnesni ubytovani mame zajistene opet pres AirBnb, meli bychom spat na gauci u nejakeho typka. Bez problemu nalezame spravnou adresu - tentokrat se jedna o devitipatrovy panelak, a my bydlime az nahore. Maji tu opet zvonky oznacene jen cislem patra a pismenem bytu, nas se tyka 9C. Zvonime, majitel nas zve dovnitr a my jedeme vytahem az nahoru. V tomhle je tu vse uplne stejne jak v CR. Nahore nas privital mlady chlapek spanelskeho zjevu. Ukazal nam byt, ve kterem, jak zjistujeme, bydli jeste dalsi par, takze z ubytovani ma docela dobry business. Pobavilo jeho narizeni, ze muzeme pouzivat vsechno, ale nesmime pouzivat troubu a pracku. Ne ze bychom meli v umyslu pect sele nebo neco, takze nam to nastesti nevadi.
Gauc se ukazalo, ze je umisteny v obyvaku, kde nebudeme mit absolutne zadne soukromi. Obyvak je totiz stredem bytu, koukaji se tu na televizi, je tu jidelni stul a pruchod do chodby i ven z bytu. No, tak snad to nejak ty nasledujici tri noci prezijeme.

Po ubytovani jeste vyrazime na kratkou prochazku, ulovit neco k veceri a porozhlednout se po okoli. Vzali jsme to smerem z centra pryc, protoze do centra se podivame v nasledujicich dnech. Pozdeji zjistujeme, ze to byl vyborny napad. Dosli jsme totiz az na prostranstvi, kde se kazdym rokem porada mistni slavnost - Feria de Sevilla. No a co cert nechtel, zrovna dneska zacina. Opet zcela neplanovane se nam povedlo trefit spravny termin, stejne jak motorky v Jerezu. Nejprve prochazime zabavnim parkem, kde je plno kolotocu a ruznych podivnych jinych atrakci. Predstavte si to jako kdyz u nas prijedou nekam kolotoce, ale vynasobte jejich pocet tak 20x. Druha cast Ferie je zamerena nejspis jen a pouze na jidlo. Dlouhe ulice plne velkych party stanu, v kazdem stolecky a zidlicky a spoustu spolecensky oblecenych lidi. Pro obyvatele Sevilly je Feria proste spolecenska udalost, takze chodi patricne vystrojeni. Musime s nasim sportovnim oblecenim pusobit jako pest na oko. Nikdo si nas ale nevsima a nevyhani nam, tak chvilku brouzdame po okoli a nasavame atmosferu.
Protoze se ale pripozdiva, je na case se odebrat zpatky a cestou poridit jeste neco k veceri. Stavujeme se v blizkosti ubytovani v obchode. Chceme si zas dat nejake vino, tak stojime u regalu a vybirame, kdyz tu k nam pribehne chlapek, neco nesrozumitelneho drmoli a ukazuje si na hodinky. Kouknem na svoje kolik je a zjistujeme, ze asi tak 21:57. Tak asi intuitivne chapeme, ze po 22h se asi alkohol prodavat nesmi, takze rychle vybirame nejake cervene vinko a mirime k pokladne. 21:59 platime a uplne bez problemu. Dodneska to nechapeme, ale nepatrali jsme po tom, dulezite je, ze jsme dostali co jsme chteli. K veceri tedy davame olivy, zas nejaky syr, salam a vinko. Parada!

Nové hodinky

Patřím do té skupiny lidí, kterým nestačí mít čas jen na mobilu - kdo ho má pořád vytahovat z kapsy... Nosím tedy hodinky. Preferuji digitální, protože nemusím přemýšlet nad tím, kolik že to je vlastně hodin, ale jen si čas přečtu.

Už hodně let (přemýšlím jak vlastně dlouho, skoro bych řekl že 10 let už to bude) jsem měl hodinky Casio W-92H, se kterými jsem byl naprosto spokojen. Nepamatuji si, kdy v nich naposledy došla baterka, skoro jsem je nemusel seřizovat (max. tak o minutu za několik měsíců), a nikdy mě nezklamaly. Nyní ale dosloužily. Jak se to stalo? V sobotu upadl jeden ze dvou plastových dílů, které tvořily tělo hodinek. Fungoval sice čistě jako dekorace, ale bez něj jsou hodinky vyloženě příšerné. Navíc teď vyčnívá spodní krytka baterky která je docela ostrá, a dříve nebo později by to začlo dělat určitě problémy.

Dnes jsem se tedy rozhodl, že se podívám po nějakých nových hodinkách, které by splňovaly moje požadavky, tedy digitální, co nejvíce kovové (hlavně řemínek a jeho uchycení, plast má tendenci se v namáhaných částech poškodit a praskat) a vodě odolné. A samozřejmě také musí trochu vypadat, abych se nemusel bát je nosit. No a taky nesmí stát moc, peněz je málo a je to přeci jen neplánovaná investice.

Vybíral jsem dlouho, převážně z hodinek Casio, protože k nim mám velice pozitivní vztah daný dlouholetými výbornými zkušenostmi. Výběr byl těžký - žádný z uvažovaných modelů se nevyrábí celokovový, takže v tomto požadavku jsem musel ustoupit. Vyhrála tedy kombinace plast + kov a nezbývá než doufat, že kovové budou ty části, kde by hrozilo poškození. Kovový pásek se povedlo zachovat, nemám rád klasická kožená protahovací očka, protože se špatně zapínají jednou rukou navíc ve spěchu (například při běhu), což je podstatná věc, pokud potřebuju rychle zmizet (například na FTF :)). Z rozšiřujících funkcí, které dnešní modely hodinek nabízejí, by bylo určitě co vybírat, ale pak bych nutně musel slevit z požadavku na co nejnižší cenu. Líbil by se mi teploměr, výškoměr, a kdoví co všechno dalšího, ale to se dostáváme cenově na nejméně 4000, což nejsem ochoten dát ani když bych tolik peněz měl k dispozici.

Takže které to nakonec vyhrály? Uvažoval jsem nad dvěma modely - CASIO Collection W-752D-1AVEF a CASIO Collection AQ-160WD-2BVEF. Druhé zmiňované se mi více líbily designově, byly na horní hranici (resp. kousek za ní) toho, kolik jsem byl ochoten za hodinky dát. Z jejich specifikace se mi nelíbilo, že nemají automatický kalendář a že baterie v nich vydrží "pouhé" 3 roky. První zmiňované mají životnost baterie "až" 10 let a automatický kalendář, který by měl řešit přestupné roky. Spolu s rozdílem 600,- v ceně nakonec hezčí design nepřesvědčil a objednal jsem W-752D. Doufám, že budu spokojen.

Stargate SG-1 - Season 7 - Příběhová fakta v dílech

Následující text může obsahovat spoilery (nechtěné prozrazení děje) pro někoho, kdo SG neviděl. 

7x01 - Fallen - Daniel byl potrestán antiky za svůj pokus o zásah proti Anubisovu a byl opět oživen ve své lidské formě. Nic si ale nepamatuje.

• Sam vymyslí plán, jak zničit Anubisovu novou loď. 
• Yu/Ti je už příliš starý a začíná zapomínat (prostě typický stařík).

7x02 - Homecoming - Anubisova superzbraň byla poškozena v minulém díle, dozvěděl se ale při výslechu Jonase (stejnou technikou jako vyslýchal Thora) o Jonasově planetě a Naquadrii. Napadl tedy tuto planetu, aby byla jeho loď následně definitivně zničena Baalem a flotilou Yu.

• Daniel rejoins SG-1.

7x03 - Fragile Balance - O'Neill přes noc omládne do chlapce, což se později ukáže, že je experiment jednoho z Asgardů a jedná se o chybu. Původně měl být O'Neill nahrazen za plně vyvinutého jedince (a později zas vrácen zpět), ale něco se nepovedlo. Vtipná epizoda, avšak příběhově nedůležitá.

7x04 - Orpheus - Jaffa thing. Bratac s Rayacem jsou zajati v pracovním táboře při šíření "jaffa thing", SG-1 je jde vysvobodit. Teal'c je na začátku epizody zraněn a celou epizodu si sám sobě musí dokázat, že je opět v plné síle.

Stargate SG-1 - Season 6 - Příběhová fakta v dílech

Následující text může obsahovat spoilery (nechtěné prozrazení děje) pro někoho, kdo SG neviděl. 

6x01 - Redemption - Part 1 - Jonas Quinn joins SG-1

• Nová znělka - pro tento a následující díl je odlišná - jen záběr na bránu bez ukázek scén ze seriálu.
• X-302 - glider postavený kompletně pozemskými technologiemi.
• Anubis útočí na Zemi skrze paprsek vysílaný přes bránu 

6x02 - Redemption - Part 2 - Dokončení předchozího dílu

6x03 - Descent - Na orbitě Země se objeví Goa'uldská loď bez známek života. Je to ta, na které byl vězněn Thor. Ukáže se, že loď byla nakažena "virem" který tam zanechal Thor. Vir ale není vir, nýbrž celá Thorova mysl. Tu se tedy povede zachránit a z lodi uniknout předtím, než je zničena autodestrukcí.

• Finální verze znělky 6. série včetně ukázek scén ze seriálu.

6x04 - Frozen - Při výzkumu na Antarktidě je objevena zachovalá žena, o které se později zjistí, že je pozůstatkem Antiků. Její fyziologie je natolik dobrá, že po rozmražení ožije a rozšíří po základně virus. Zároveň je jediná, kdo může nakažené tímto virem vyléčit, avšak silně jí to vyčerpává. O'Neill na konci dílu souhlasí s implantací symbionta od Tok'rů, který ho může jako jediný zachránit poté, co antická žena zemře a není tím pádem schopna ho zachránit.

6x05 - Nightwalkers - Pozemská organizace naklonovala Goa'uldí symbionty (konkrétně toho, který je v Adrianovi Conradovi) a implantovala je celému jednomu městu. Tito Goa'uldi staví loď aby mohli uniknout z planety, při čemž je sleduje NID v touze loď po dokončení získat.

•  O'Neill v této epizodě nevystupuje, stále je s Tok'ry, kteří se snaží najít nového hostitele pro jeho dočasneho symbionta.

6x06 - Abyss - O'Neill je zajat Baalem v době, kdy plní nějakou misi (na kterou se sám dobrovolně bez příkazu vydal). Při výslechu je opakovaně zabíjen a znovu oživován v sarkofágu.

• Daniel se poprvé zjevuje Jackovi a pomáhá mu přežít. Oficiálně se dozvídáme, že se povznesl a že nemůže zasahovat, protože tak to Antikové dělají.

6x07 - Shadow Play - SGC je kontaktována Kewlonou, která za vojenskou pomoc nabízí Naquadrii. SGC je ale rozhodnuto vojenskou pomoc neposkytovat, avšak díky Jonasovu známému se stejně povede Naquadrii získat. Příběhový díl.

6x08 - The Other Guys - SG-1 je unešena Goa'uldy (opět), jenže spolu s nimi se na loď dostanou i potrhlí vědci z SGC, kteří je nakonec zachrání.

6x09 - Allegiance - Alfa site.

• První seznámení s Alfa site, doposud se o něm vždy jen mluvilo, v této epizodě ho poprvé vidíme na vlastní oči.
• Žijí tu vzbouření Jaffové.
• Žijí tu i Tok'rové po posledním náletu na jejich planetu.

6x10 - Cure - SG-1 narazí na planetu, na které vynalezi lék nahrazující imunitní systém - ano, je vyráběn ze symbiontů. Co je ale nejhorší je, že symbionti pochází od královny Tok'rů, o které si Tok'rové mysleli, že je dávno mrtvá a proto se jejich řady nezvětšují.

• Látka nahrazující imunitní systém (Tretonin) bude v budoucnu velice důležitá pro všechny Jaffy po porážce Goa'uldů.

6x11 - Prometheus - X-303 - Prometheus, první skutečná vesmírná loď, ne jen kluzák. Velice důležitý díl.

6x12 - Unnatural Selection - Asgardi svolali všechny replikátory na jednu planetu, na které chtěli aktivovat zařízení, které zpomalí čas v té části vesmíru. Zařízení se ale neaktivovalo a tak se SG-1 pokusí o jeho opravu.

• Humanoidní podoba replikátorů 
• Replikátoři jsou na konci epizody skutečně uvězněni v časovém poli, takže by od nich měl být chvíli pokoj.

6x13 - Sight Unseen - SG-1 přinese zařízení, které dovoluje vidět bytosti z jiné dimenze. Příběhově nezajímavý díl.

6x14 - Smoke & Mirrors - Na senátora Kinseyho je proveden pokus o vraždu někým, kdo vypadá jako O'Neill. Ukáže se, že byla použita přeměňovací holografická zařízení známá už z epizody Foothold. Příběhový díl.

• Díl doplňuje část života Kinseyho.

6x15 - Paradise Lost - Maybourne dodá adresu brány, kde mají být ukryty antické zbraně. Chrání je ovšem neproniknutelný štít, ke kterému má klíč jen on. Ukáže se ale, že to byl podvod, a planeta je ve skutečnosti něčím jako rájem, ze kterého ovšem není úniku a Maybourne tam chtěl jen utéct aby se nemusel skrývat před úřady.

• Pravděpodobně jediné, až nepřímé, setkání s Furlingy, resp. jejich technologií.

6x16 - Metamorphosis - Nirti provádí genetické modifikace na lidech.
6x17 - Disclosure - Stargate je představena velvyslancům hlavních národům na Zemi.
6x18 - Forsaken - SG-1 objeví planetu, na které havarovala loď. Později se zjistí, že to je transport vězňů, kteří nad lodí převzali kontrolu a zahnali původní posádku do lesů.

• S posádkou se ještě v budoucnu setkáme, avšak příběhově se nic důležitého nestane.

6x19 - The Changeling - Teal'c je s Bratacem na planetě přepaden a sdílejí spolu jednoho symbionta, aby přežili. Teal'c má mezi tím halucinace - v jedné je hasičem, ve druhé sám sebou.

• Opět se zjeví Daniel
• Teal'c je od konce této epizody bez symbionta a místo toho užívá Tretonin.

6x20 - Memento - Prometheovi se pokazí hyperpohon, takže skončí na planetě na podobné technologické úrovni jako Země. SG-1 musí najít bránu aby se dostali domů.

6x21 - Prophecy - Jonas zjistil, že po zásahu Nirti v díle Metamorphosis má schopnost vidět jednu z možných variant budoucnosti. Genetická modifikace ale není stabilní a tak je potřeba přistoupit k operaci.

6x22 - Full Circle - Anubis zaútočí na Abydos, který je zničen. Daniel se ho pokusí zastavit, avšak Antikové mu v tom zabrání a místo toho se všichni Abydosané povznesou. Důležitý příběhový díl.

• Oficiálně se dozvídáme, že povznesení jsou Antikové. Vyhubil je mor, který se šířil galaxií, ale mnozí se naučili povznést.
• Je objevena tabulka mluvící o "Lost city" - ztraceném městě, což pokládá základ celé SGA.
• Anubis je částečně povznesený. 

Stargate SG-1 - Season 5 - Příběhová fakta v dílech

Varování: Následující text může obsahovat spoilery (nechtěné prozrazení děje) pro někoho, kdo SG neviděl.

5x01 - Enemies - Apophisova a SGC loď se při útěku z Vorashe dostanou mimo naši Galaxii. Apophis vymyl mozek Teal'covi a ten si teď myslí, že je opět jeho First Prime. Apophisova loď byla napadena replikátory, kteří se spolu s Teal'cem, Apophishem a dalšími jaffy přesunuli i na loď SGC.

• Apophis definitivně umírá na lodi SGC obklopen replikátory.

5x02 - Threshold - Teal'c se léčí z vymytého mozku.

5x03 - Ascension - Jeden z antiků projde bránou s SG-1 na Zemi a zamiluje se do Sam. Pak si postaví v jejím sklepě bránu a uteče. V tomto dílu se dozvídáme něco o Anticích.

• Oma DeSala byla vyhnána ze společenství Antiků, protože Antikové se rozhodli nevměšovat do záležitostí ostatních, což ona dělala.
• Tento antik byl taky vyhnán, pomáhal jiným rasám získávat technologii, což vedlo k jejich zkáze - ostatní antikové zakročili.

5x04 - The Fifth Man - SG-1 je "očarována" mimozemšťanem tak, že si myslí, že je součástí jejich teamu. Nezajímavý díl.

5x05 - Red Sky - SG-1 projde bránou na planetu tak, že červí díra vede skrz slunce. Cestou se díky tomu z přenosu do slunce dostane nějaký těžký prvek, který slunce destabilizuje. Planeta je chráněna Asgardy, takže ti nemohou pomoct. SG-1 si tedy musí poradit sama.

• Asgardi mají nejvyšší radu jako výkonný orgán.

5x06 - Rite of Passage - Cassandra je nakažena nějakým virem, za což může Nirti... SG-1 se vydává zpět na Cassandřinu planetu, Nirti s nimi proniká bránou zpět na Zemi (umí se zneviditelnit, což už víme z dílu kde se jednalo o zařazení Země mezi chráněné planety), následně vyměňuje svoje propuštění za záchranu Cassandry.

5x07 - Beast of Burden - Unasové na planetě drženi jako pracovní zvířata. SG-1 se vydává na záchranu.

• Dozvídáme se spoustu nových informací o Unasech.

5x08 - The Tomb - Rusové se chtějí zapojit do USA programu SG, když nemohou provozovat vlastní bránu. Jeden ruský tým se tedy vydává na planetu spolu s SG-1, kde už rusové během svého krátkého programu byli.

• Goa'uld Marduck.
• Rusové 

5x09 - Between Two Fires - Tollani nabídnou Zemi Ion kanón výměnou za Trinium. SG-1 ale zjistí, že Ion kanón už není proti Goa'uldím štítům účinný, a že Goa'uldi ovládli Tollanu.

• První výskyt Anubise, i když ještě nebyl přímo zmíněný
• Konec Tollanů.

5x10 - 2001 - SG-1 objeví planetu, na které zaúřadovali Aschenové, viz díl 2010. Postupem času si SGC uvědomuje, že to je právě ta rasa, před kterou byli varováni na lístečku poslaném z budoucnosti právě v díle 2010.

5x11 - Desperate Measures - Firma, o kterou se zajíma NID, získá Goa'uldího symbionta od rusů a chtějí ho implantovat Adrianovi Conradovi (který umírá a chce být vyléčen). Unesou Carterovou, protože měla v těle symbionta aby ji mohli studovat.

5x12 - Wormhole X-Treme! - 100. díl SG v řádně parodickém duchu. Martin Loyd opět začal brát (z vlastní vůle) léky, které mu způsobují amnézii. Zároveň ale dostal "zázračný nápad" na televizní seriál - cestovat na cizí planety pomocí kulatého kruhu červí dírou. Povědomé?

• Z pohledu příběhu mimozemšťané kteří přiletěli na zemi s Martinem odlétají v lodi, Martin zůstává na Zemi.

5x13 - Proving Ground - Výcvik nových kadettů pro přijetí do SGC. Narafičené scénáře nefungují, kadetti se nechovají jak ve skutečné situaci, proto je třeba na ně vymyslet scénář, který se zdá zatraceně reálný.

5x14 - 48 Hours - SG-1 je pronásledována Goa'uldy, konkrétně Tanithem, Teal'c kvůli pomstě čeká do poslední chvíle, aby Tanitha skutečně zabil, nestihne už ale projít bránou než do ní jeho loď narazí. Zůstane tak uvězněn ve výstupním bufferu brány, aniž by došlo k jeho rematerializaci.

• Nějaká fakta o bráně jako takové.
• První setkání s Dr. McKayem.

5x15 - Summit - Summit Goa'uldů.

• Anubis je poprvé zmíněn jménem a dostává se na scénu. 
• Yu (Ti) je příliš starý, než aby dokázal pořádně vládnout.
• Anubis má metody výslechu, kterým ani Tok'rové nedokáží odolat.
• Tok'rové mají jed, který zabíjí symbionty.
• Baal poprvé na scéně. 
• Tok'rové jsou vyhnáni ze své nové planety útokem Anubise.
• Lantash (symbiont, který byl v Martoufovi) přežil a po vstupu do Elitoa (jeden ze skupiny trénované v díle 5x13) použil jed na symbionty na celou Goa'uldí armádu Jaffů která napadla planetu. 

5x16 - Last Stand - Dokončení předchozího dílu.

5x17 - Fail Safe - Na Zemi míří asteroid (takový ten velký, který by měl za následek katastrofu), o kterém se později ukáže, že ho nasměroval Anubis, kterému je nějaká dohoda o chráněných planetách ukradená.

5x18 - The Warrior - Povstání Jaffů, první setkání s nimi. "Oficiální" představení P90 a jejich možností.

5x19 - Menace - Setkání s androidem, který stvořil replikátory. Díky tomuto androidovi (Reece) se časem Asgardi a lidé dozví spoustu informací o replikátorech. Tyto informace se k nám postupně v následujících epizodách dostávají. Reece je na konci dílu předána Asgardům ke studiu.

5x20 - The Sentinel - SG-1 zachraňuje planetu, která byla chráněna zařízením zvaném "Sentinel" před Goa'uldy. Toto zařízení poškodil team z NID používající druhou bránu a na SG-1 je teď opravit to.

5x21 - Meridian - Daniel byl vystaven radiaci a umírá. Pravděpodobně nejdůležitější epizoda této série.

• Naquadria
• Jonas Quinn
• Daniel se povznese
• Kewlona

5x22 - Revelations - SGC je kontektováno Asgardy a vydávají se na planetu zachránit výzkum Asgardů.

• Thor byl zabit při střetu s Anubisem, nakonec se zjistí, že není mrtev, ale je zajat a vyslýchán Anubisem.
• Poprvé je ukázána Anubisova podoba. 
• Asgardi vymírají, protože nejsou schopni se biologicky reprodukovat a došla jim rozmanitost klonů. 

Stargate SG-1 - Season 4 - Příběhová fakta v dílech

Varování: Následující text může obsahovat spoilery (nechtěné prozrazení děje) pro někoho, kdo SG neviděl.

4x01 - Small Victories - Pokračování replikátorů.

• Asgardi jsou příliš chytří, než aby vyzráli na replikátory, musí jim pomoct Sam, která je na to dostatečně hloupá.
• Replikátoři jsou pouze tak odolní jako materiál, ze kterého se replikují - pokud ze železa, tak reznou.
• Asgardi mají novou loď jménem O'Neill, kterou ovšem hned zničí a s ní tři lodě plné replikátorů.

4x02 - The Other Side - SGC je kontaktováno lidmi z jiné planety, kteří jsou ve válce a žádají pomoc. Ukáže se ale, že oni válku začali a z dohody o výměně technologií sejde.

4x03 - Upgrades -  Náramky zvyšující sílu a rychlost nositelů.

• Ač díl sám o sobě neobsahuje žádné do budoucna důležité informace, na jeho děj se ještě odkáže v jednom z budoucích dílů.

4x04 - Crossroads - Shan'auc, Teal'cova "přítelkyně" tvrdí, že přišla na způsob, jakým komunikovat se svým symbiontem. Tvrdí, že ho přesvědčila, že Goa'uldi jsou špatní a symbiont se chce přidat k Tok'rům. Tok'rové tedy najdou hostitele, který je ochoten se tohoto symbionta ujmout. Zjistí ale, že symbiont to ve skutečnosti všechno nahrál, a ve skutečnosti chce zničit Tok'ry. Tok'rové to poté mohou využít k úmyslné dezinformaci Goa'uldů, což se v budoucnu ještě v příběhu objeví.

4x05 - Divide and Conquer - Zatarcové.

• Představen "detektor lži", detektor Zatarců, který se v budoucnosti ještě několikrát použije. 

4x06 - Window of Opportunity - Časová smyčka. Výborný díl!
4x07 - Watergate - Druhá brána opět na scéně. Rusové vylovili bránu, kterou použila SG-1 k útěku z Thorovy lodi a spustili vlastní SG program. Teď mají problém - brána nejde zavřít.

• Velice důležitá epizoda, z hlediska příběhu zakládá na spoustu následujících politických problémů. 

4x08 - The First Ones - Díl kompletně o Unasech. Z hlediska příběhu důležité.

• Daniel se naučí nějaká základní slova z jazyku Unasů.
• Goa'uldi původně neměli ve své krvi Naquadah, získali ho až časem. Proto původní larvy Sam ani Teal'c necítili.

4x09 - Scorched Earth - SGC přesídlí národ na jinou planetu, kterou si ale vybrala mimozemská civilizace ke svému přesídlení a musí ji tím pádem přetransformovat, což zničí veškerý současný život. Nedůležitý díl.

4x10 - Beneath the Surface - SG-1 je zajata, je jim vymyt mozek a jsou "donuceni" pracovat v továrně zajišťující chod města. Nedůležitý díl.

4x11 - Point of No Return - Martin Loyd, potrhlý "mimozemšťan" žijící na Zemi, se kterým se ještě setkáme v několika dalších epizodách.

4x12 - Tangent - První pokusy s X-301 - kluzákem Goa'uldů upraveným armádou. Jenže to by kluzák nesměl mít zařízení, které odpojí řízení a vrací kluzák zpět k Apophisovi.

• X-301 je předchůdce X-302, která je již zcela v režii konstrukce USAF.

4x13 - The Curse - Na Zemi se při archeologickém průzkumu najdou dvě kanopy s Goa'uldy. Jeden z Goa'uldů je naživu a vezme si hostitele.

• Goa'uld Osiris 
• Příběhový díl.

4x14 - The Serpent's Venom - Mina

• Příběhový díl, domluva o spojenectví mezi Apophisem a Heruurem.
• Teal'c je zajat Heruurem a má být předveden jako dat Apophisovi za spojenecvtí.
• Goa'uldi jsou schopni zamaskovat celou loď.
• Apophis zničil Heruura, a získává tak jeho celou flotilu lodí.

4x15 - Chain Reaction - Gen. Hammond odchází do důchodu, avšak není to dobrovolně. Jack s Maybournem se snaží situaci vyřešit.

• Senátor Kinesy je spojen s akcemi NID za poslední rok a půl.

4x16 - 2010 - Pohled do budoucnosti, kdy je brána odtajněna a využívána komerčně.

• Eschenové jsou národ, který dobývá galaxii tím, že uzavře spojenectví s jinými národy, dodá jim svoji technologii a mimo jiné i léky, které způsobují neplodnost. Časem tak velice zredukují populaci a podrobí si ji.
• SG-1 pošlou vzkaz sami sobě do minulosti aby nikdy neproběhl kontakt s Escheny. Ještě jednou se s nimi ale v budoucnu setkáme.

4x17 - Absolute Power - Harsesis, Oma DeSala, ... Příběhový díl.

• Daniel získá vědomosti Goa'uldů a sestaví obrannou zbraň, kterou poté použije proti Zemi. Nakonec se ukáže, že to vše byl jen sen, který měl Daniela naučit, že vědomosti Goa'uldů jsou příliš nebezpečné, než aby je kdokoliv měl. 

4x18 - The Light - SGC objeví planetu, na které je zařízení, které emituje světlo vyvolávající těžkou závislost. Jediný, na koho nemá vliv, je malý chlapec, který přišel na planetu spolu s jeho rodiči - výzkumníky - kteří zemřeli právě kvůli své závislosti na světle. Jinak kompletně nezajímavý díl.

4x19 - Prodigy - Kadetka Heyley je vzata na planetu, kterou pomůže zachránit. Ještě se s ní v budoucnu setkáme.

4x20 - Entity - Zemi napadne mimozemská entita, která přežívá v počítači a později v Sam. Z hlediska budoucnosti nezajímavý dil.

4x21 - Double Jeopardy - Opět se setkáváme s androidími klony SG-1 od Harlana.

• Kronos zničen.
• SG-1 získá loď Goa'uldů. 

4x22 - Exodus - Tok'rové se přesunují z Vorashe na jinou planetu, která není v seznamu Goa'uldů. Tanith se dozvídá, že byl celou dobu zneužíván k dezinformování Apophise o činech Tok'rů.

• Sam použije bránu s otevřenou červí dírou na planetu s černou dírou a odpálí tak slunce, které zničí celou sluneční soustavu ve které je Vorash umístěn.
• Poprvé se setkáváme s Alkeshem - Goa'uldským bombardérem střední velikosti. 

Stargate SG-1 - Season 3 - Příběhová fakta v dílech

Varování: Následující text může obsahovat spoilery (nechtěné prozrazení děje) pro někoho, kdo SG neviděl.

3x01 - Into the Fire - Hathor, část druhá, zásadní příběhový díl

3x02 - Seth - Zajímavý dil, avšak příběhově nezajímavý

• Seth je Goa'uld, který nikdy neopustil Zemi. Buduje si svůj kult uctívačů, které "oblbuje" pomocí Nishty, halucinogení látky.

3x03 - Fair Game -  Asgardi, Země jako chráněná planeta. Velice důležitý díl.

• Carterová je v úvodu epizody povýšena na majora.
• Asgardi mají transportér.
• Setkáváme se poprvé s Kronosem, Yu (Ti) a Nirti.
• První informace o tom, že Asgardi mají v jejich galaxii nepřítele horšího jak Goa'uldi (Replikátory) 
• Goa'uldi nenapadnou Zemi, ale mimo ni nebudou mít slitování.
• Nirti vlastní zneviditelňovací zařízení 

3x04 - Legacy - Daniel v blázinci

• Vyslovena myšlenka, jestli SG nemůže mít negativní vliv na psychiku teamů.
• Macello... invention to fight Goa'ulds. 
• Jinak nezajímavý díl. 

3x05 - Learning Curve - Naquadahový reaktor, děti chytří, dospělí hloupí, ... důležitý díl

•  SGC získá technologii Naquadahového reaktoru, který bude v budoucnu velice důležitý.
• Opět se setkáváme s Nanity

3x06 - Point of View - Alternativní reality opět

•  Zrcadlo alternativních realit opět na scéně

3x07 - Deadman Switch - Goa'uld hunter

• Poprvé se setkáváme s nákladní lodí Goa'uldů.

3x08 - Demons - Trocha středověku

• Opět díl, kde se vyskytne Unas. 

3x09 - Rules of Engagement - Výcviková základna

• SGC získá technologii slepých tréningových nábojů, ještě se někdy v budoucnu vyskytne. 

3x10 - Forever in a Day - Bohužel důležitý díl

•  Vše se točí okolo Daniela, Sha're a syna Apophise a Amonet.

3x11 - Past and Present - Planeta, kde si nikdo nic nepamatuje po Vorlixu.

• Linea opět na scéně, vynalezla jakýsi omlazující lektvar, který ale způsobil masovou amnézii, kromě toho, že celou planetu omladil o nějakých 40 let.

3x12 - Jolinar's Memories - "To hell with us!" - Selmak/Jacob Carter je uvězněn na měsíci, který byl Sokarem přeměněn na peklo, SG-1 se vydává ho zachránit. Jediný, kdo z měsíce kdy utekl, byla Jolinar.

• Apophis žije, na Netou funguje jako first-prime Bynara (vládce podsvětí ustanoveného Sokarem), než ho zabije a nastoupí na jeho místo.

3x13 - The Devil You Know - Pokračování předchozího dílu.

• Sokar zemře při výbuchu Netou, Apophis se transportuje na planetu a žije. 

3x14 - Foothold -  Invaze do SGC

• Mimozemšťané používají holoprojekční technologii která dovede simulovat jiného člověka - podaří se jim tak proniknout nepozorovaně do SGC a postupně nahradit téměř celý personál. S touto technologií se ještě v budoucnu setkáme.

3x15 - Pretense - Klorel a Skaara u soudu u Tollánů o to, komu patří tělo.

• Tolláni mají zbraně, které jsou schopné zničit Goa'uldské lodě
• Tollání si postavili vlastní Stargate
• Tolláni mají zařízení, které zneaktivní zbraně 
• Tok'rové umí odstranit Goa'ulda aniž by zabili hostitele.
• Skaara získává své tělo zpět. 

3x16 - Urgo - SG-1 dostane implantován čip, který obsahuje Urga... a ten je dohání k šílenství.
3x17 - A Hundred Days - Planeta bombardovaná asteroidy, jeden zasáhne bránu, Jack je na planetě uvězněn sto dní, než se bránu podaří vykopat. Zajímavý, avšak nedůležitý díl.
3x18 - Shades of Grey - Jack ukradne na Tollanu nějakou technologii, za což ho "odejdou" z armády aby se mohl přidat k Maybournovi na tajné operaci, která funguje za účelem získávání technologií za každou cenu. Vše je ale jen trik, jak tuto operaci ukončit. Důležitý příběhový díl.
3x19 - New Ground - SGC se pokouší kontaktovat některé adresy, které dříve nebyly dostupné. Povede se jim navázat kontakt s planetou, kde ne všichni jsou ochotni akceptovat, že existují i jiné světy.
3x20 - Maternal Instinct - Výprava na Kheb.

• Na začátku se dozvídáme, že Apophis napadl Chulak.
• Daniel se seznamuje s rituálem povznesení.
• Vůbec první zmínka o povznesení
• První setkání s povzneseným Antikem s Oma DeSala - v budoucnu bude ještě hodně důležitá

3x21 - Crystal Skull - Křišťálová lebka

• Vnučky gen. Hammonda se jmenují Kessa a Tayla.
• Daniel má dědečka, Nicolase Ballarda, který zůstane na planetě s lebkou. 

3x22 - Nemesis - Asgardi, Replikátoři...

• První setkání s replikátory, nepřítelem, kterého Thor zmínil v epizodě 3x03.
• V Bráně je dostatek energie pro jednu odchozí červí díru po odpojení od DHD.