V tomhle postu bych rád sesumíroval svůj názor na hromadné odlovy T5 keší a dalších věcí okolo.
Vždycky, když se tohle téma zmíní, najdou se totiž jedinci, kteří si myslí, že jedině jejich názor je ten správný, a snaží se vnutit ten svůj jediný správný názor ostatním lidem, kteří se na celou situaci mohou dívat jinak.
O co tedy jde? Je jistá skupina kačerů (říkejme jim pracovně skupina 1), kteří si myslí, že jiný kačer nemá právo si zalogovat Found it, pokud sám osobně nebyl na místě uložení krabky. Přitom podle pravidel na gc.com stačí k uznání logu pouze fyzický zápis daného kačera v logbooku, jakékoliv další podmínky jsou pouze dobrovolné a nemohou vést k uznání logu. Samozřejmě nikdo žádný log nemaže, protože kačeři patřící do zmíněné skupiny samozřejmě nevlastní danou keš, která tu kterou rozepři způsobila.
No a pak existuje druhá skupina lidí (říkejme jí skupina 2), která z všemožných důvodů keš sama osobně odlovit nemůže - mají strach z výšek, nemají dostatečnou fyzickou kondici pro odlov, nemají vybavení, ... Někteří z nich by to třeba chtěli řešit, ale momentálně nemůžou, ostatní vědí, že s tím nic nenadělají, nebo z nějakého důvodu řešit nechtějí. A tihle lidé podle skupiny 1 vůbec nemají právo si T5 keše zalogovat a pokud to udělají, pravděpodobně spáchali zločin srovnatelný nejméně s vraždou, no minimálně si zaslouží opovrhování.
Osobně zastávám názor "žij a nech žít" - z části proto, že momentálně v některých případech patřím do skupiny 2, ale hlavně proto, že se mi prostě příčí nekoho do něčeho nutít - zvlášť u geocachingu. Vždyť ta hra (ano, je to jen hra!) je založena na tom, že si jí každý udělá takovou, jakou chce právě on. Chce jít lovit? Může, nikdo mu nebrání. Nechce? Nemusí, nikdo ho nenutí. Tak proč by někdo ze skupiny 1 měl nutit kohokoliv ze skupiny 2 lozit po pilíři, stromě, potápět se, ..., když dotyčnému ze skupiny 2 stačí ke štěstí třeba jen to, že se při hromadném odlovu takové keše setká s dalšími kačery, popovídají sí, zasmějí se, a třeba i budou obdivovat ty odvážlivce, kteří se pro keš vydají a podají jim jí k zalogování.
Pokud s tím nemá problém ten, kdo se pro keš vydá a umožní tak odlov i těm, kteří na to prostě nemají, proč by s tím měl mít problém kdokoliv jiný, kdo vůbec nezapadá do vztahu autor keše + lovec + další kačeři účastnící se odlovu. Jim přece nikdo nebrání, aby si pro keš vylezli sami. Proč by oni měli bránit ostatním v zalogování? Dokonce jim přece ani nikdo nebrání, aby si o takových lidech mysleli, že jsou třeba srabi, nebo že oni, kteří tam vylezli, dokázali něco víc - tohle přece nikdo nikomu neupírá. Ale proč s tím zasírat diskuze, a vyvolávat zbytečné flamewars?
Je to přeci jen hra! O nic nejde! Takže jak říkám, žij a nechej žít.
Menší konkretizační poznámka na závěr. Nepatřím ani do první skupiny, ani do druhé. Jsou prostě keše, na které zatím nemám (ať už fyzicky, nebo vybavení), chci si vybavení pořídit a vše se naučit, ale to není zrovna levná záležitost. A pokud mám možnost si nějakou adrenalinovku užít z první ruky (tj. být ten, kdo pro keš dojde), neváhám ani chvilku, pokud je to v mých silách. Dokonce mi ani nedělá problém dodatečně si vylézt pro keš, kde jsem třeba byl při svém odlovu čistý člen druhé skupiny. Je to prostě výzva, ty mám rád, a radost nad úspěchem je vždycky super. Ale nikdy by mě nenapadlo nutit do toho někoho jiného. Vzhledem k tomu, že u takovýhle keší může jít při chybičce často i o život, nikdy by mě nenapadlo stresovat někoho větami typu "musíš tam vylézt, nebo ti nedovolím se zalogovat". Já mám riziko rád, ale jiní prostě vědí, že nemají šanci - a když já si užiju, proč jim zároveň nedat tu možnost se zalogovat taky? Vždyť o nic nejde, oni se svobodně rozhodli, že se o ten zážitek dobrovolně ochudí (někdy možná i nedobrovolně, ale občas to prostě skutečně nejde), tak je to jejich rozhodnutí, a proč jim nutit něco jiného. Tvrdí se, že přeci žijeme ve svobodné společnosti, kde má každý právo na svůj názor a svůj způsob života.
Zároveň si troufnu i tvrdit, že většina lidí, kteří patří do druhé skupiny je na tom podobně jako já - prostě když by měli možnost, rádi by si pro keš šli taky. A největší můj obdiv mají ti, kteří se o to pokusí i když vědí, že nemají šanci. Nebo to třeba zkusí, zjistí, že nemají šanci, a nechají to na někom dalším.
Další aspekt je ten, že když si něco udělám já, vím, že za to můžu sám. Ale když bych se měl dívat, jak si někdo ublíží proto, že jsem ho donutil vylézt někam, kam by si on nikdy netroufl, a vlezl tam jen proto, aby nemusel poslouchat blbé připomínky, to by mi asi bylo hodně špatně. Mě určitě. Kačerům ze skupiny 1? Kdoví. Uvědomují si tohle?
Žádné komentáře:
Okomentovat