Sobotní výlet do Jihlavy

Na sobotu jsme si naplánovali výlet do Jihlavy. Tím naplánovali myslím mudlodceru, thvt a mě. Úkolem bylo pořídit turistické známky a samozřejmě lovit. Rozhodli jsme se jet vlakem (ani jsem se nesnažil prosadit auto, jednak by to bylo dražší a hlavně jsem se chtěl zas jednou projet vlakem), což znamenalo vstávat brzo a přijet pozdě.

Odjezd byl naplánován hned v 7:31 ráno vlakem z Hlavního nádraží. Ale už to málem nevyšlo - ujela mi šalina téměř před nosem, tak jsem to málem nestihnul. Přijel jsem necelých 5 minut před plánovaným odjezdem vlaku - naštěstí měl 13 minut spoždění a v době, kdy měl odjíždět, ještě ani nebyl na nástupišti. Takže jsme odjeli 7:44 (přibližně). Na trati mezi Hlavním nádražím a Střelicemi totiž probíhá nějaká výluka (tipuji že to má něco společného s tím nově budovaným (vlastně už vybudovaným) přejezdem v Komárově, takže jezdí dva vlaky sem a tam, které vozí lidi do Střelic a do Zastávky u Brna, kde je přestup na správné vlaky které jedou tam, kam lidé původně chtěli.

Cesta vlakem do Jihlavy zajímavá nebyla, kolem trati toho moc ke koukání není, takže to tak nějak pomalu ubíhalo až jsme někdy okolo 11h dorazili do Jihlavy.
První dojem - kudy se leze z nádraží? Všude služební vchody do budovy, žádná výrazná cedule "Východ"... tak jsme to obešli okolo budovy s davem. Před nádražím kupujeme jízdenku na MHD, zjišťujeme, že pes v Jihlavě jezdí za poloviční jízdné jako ve všech civilizovaných městech (v Praze jezdí za plné), a za chvilku už nastupujeme do trolejbusu Škoda 24Tr linky A.

Mimochodem moje první svezení tímto typem, v Brně je (naštěstí?) nemáme. Zevnitř to vypadá jako Citelis, z venku to vypadá jako Citelis, jen to má opět tu příšernou nástavbu na střeše, protože škodovka prostě není schopná nacpat výzbroj do prázdného prostoru kde je u Citelisů motor.

A další věc - v Jihlavě už jim také nedělají problém chipové karty na MHD - i když klasické papírové lístky stále používají. Proč v Brně jsme stále 100 let za opicemi? Bohužel tím pozitivní výčet vlastností Jihlavy končí. Čtěte dále.

Dojeli jsme až do samotného centra Jihlavy -  na Masarykovo náměstí. Napřed se stavujeme pro turistické známky do místního informačního centra, a pak už hurá na lov.

První zastávka na GC1081M - pohodové mikro v krásném parku posetém popadanými listy ze stromů. Všechno je do žluta a má to krásnou podzimní atmosféru. Jen přes listy občas nejsou vidět schody po kterých deme, tak to bylo trochu nebezpečné. Naštěstí se nikomu nic nestalo a v pohodě jsme po zalogování slezli až dolů.

Cestou k další keši (na úvodní souřadnice multiny Jihlava (GCP8VV)) jsme zjistili, že Aki se hrozně bojí mlýnského kola, které mají v místní Zoo. Bylo to docela legrační ale věřím tomu, že jemu zrovna dobře nebylo. Naštěstí ale nakonec šel za námi, ale až v době, kdy jsme všichni tři byli na druhé straně cesty.

Na úvodních souřadnicích té multiny jsme zjistili, že jaksi žádná značka omezující rychlost tam není (což je špatné, když to má být první indicie), tak jsme zkusili tipnout, že tedy nejvyšší povolená rychlost na parkovišti bude 50km/h. Ale když jsme na vypočítaných souřadnicích nenašli hledaný objekt, zkusili jsme si tipnout, a vyšlo to. Cestou jsme ještě spočítali finální souřadnice druhé multiny (C1WFWG), ale finálka vyšla 900m daleko úplně opačným směrem než jsme směřovali, tak jsme se na ní vykašlali a dáme jí třeba příště. Pokračovali jsme tedy dál po pár kešich, až jsme se zas dostali na Masarykovo náměstí.

Protože už bylo poledne, a mudlodcera dostávala hlad, před dalším lovem jsme se vydali na lov něčeho k jídlu. První pokus - jakási restaurace hned dole na náměstí. O víkendu zavřeno... super.
Druhý pokus - McDonalds v tom příšerném prioru... Jo, ti sice byli otevření, ale zas nesnáší velké psy uvnitř - prý když bychom měli psa mezi dva chleby, tak by to šlo, ale Aki je prostě moc velký - fajn, jejich problém, za to si u nich nic nekoupíme - chceme do tepla.

Procházíme kolem dalších několika zavřených restaurací - to skutečně o víkendu nikdo nemá zájem chodit na oběd? Připadám si jak na venkově. Naštěstí v jedné z bočních uliček objevujeme asijsou restauraci, která má otevřeno, smíme tam se psem a nabídka vypadá dobře. A hlavně je tam teplo!

Dáváme si tedy teplý čaj a oběd, rozmrzáme, počítáme další stage multiny, atd. Jakmile jsme dojedli, dopili a rozmrzli, vydali jsme se dál. Dalších pár keší, dořešena multina, a najednou zjišťujeme, že centrum máme vybrané. Jenže mé úžasné PDA je zároveň téměr mrtvé - jedna baterka je prostě málo.

Mudlodcera na tom taky s baterkou nebyla zrovna dobře, takže rychle zadáváme souřadnice dalších dvou keší do mobilu thvt a vyrážíme směrem na okraj centra. GPS chvilku ukazuje všechno možné, ale nakonec jsme i k další keši dorazili a za chvilku i logujeme. K druhé to bylo taky v pohodě, a zbývá už jen poslední - GC1MHT8. Tam naviguje mudlodcera se svými 9% baterky, naštěstí PDA vydrželo, a my úspěšně našli.

No a protože jsme byli už zas pořádně zmrzlí, baterky skoro vybité, a nejbližší další keš byla už moc daleko, vylezli jsme nahoru na nádraží a svezli se jednu zastávku vlakem na hlavní Jihlavské nádraží. Díky SONE+ a celodennímu lístku pro Akiho nás to nestálo ani korunu navíc.

Na nádraží zjišťujeme, že náš původní záměr vzít to domů jinou trasou - přes Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou musíme upustit - osobáky touhle trasou na sebe nenavazují, takže bychom přijeli tak o půlnoci - což jsme samozřějmě nechtěli. Takže zbylo jen hodinové čekání na vlak, který nás opět stejnou cestou pres Třebíč doveze do Brna. Naštěstí v čekárně bylo příjemné teplo, nedaleko automat na kafe a čaj, takže si v podstatě nebylo na co stěžovat.

Půl hodiny před odjezdem našeho vlaku už hlásili, že stojí na nádraží - tak jsme se rozhodli, že předejdeme předvánočnímu shonu a půjdem si najít místo s předstihem. Hledání místa nebylo nic náročného - vlak měl pouhé dva vagóny - Bmto - což je jakýsi pokus o CityElefant, ale komfortem tak přirovnatelný k trabantu (prostě to má dvě patra, ale nahoře se ani nenarovnám, a sedadla jsou hnusná a úzká), nebo (asi) BDbmsee - proboha kdo vymýšlí ty zkratky? - prostě vagón co má v pulce kupátka a v druhé půlce nákladový prostor pro zavazadla. Tenhle vagón tedy vyhrál (v Bmto pištěla zářivka a navíc vidina kupátka pro sebe se nedala odmítnout), a tak jsme se v jednom z kupátek uvelebili. Jak se blížila doba odjezdu, začal se vlak plnit, naštěstí Aki pravděpodobně působil natolik nebezpečně, že se k nám nikdo nesnažil vetřít, a tak jsme tedy naše kupátko uhájili pouze pro sebe. Ze začátku byl vagón vymrzlý, tak jsme pustili naplno topení - no, v půlce cesty už tam bylo horko jak v tropech, a vypnutí topení na to nemělo žádný vliv, tak jsme i přes téměř mráz venku větrali. Protože by ale samotná cesta domů vystačila na celý článek, vezmu to jen stručně.

Odjeli jsme se spožděním - jednokolejné tratě jsou svinstvo... Na každé druhé zastávce jsme čekali, až se vyhneme s dalším protijedoucím vlakem. Mám pocit, že víc jsme stáli než jeli - vždycky to bylo nejmíň 10 minut. Tak už jsme fakt nevěděli jak se zabavit, snažili jsme se dělat všechno pro to, abychom se nenudili. No, docela se dařilo, i když nezúčastněný pozorovatel by si občas musel myslet, že je nám všem nejmíň o 10 let méně :) Po příjezdu do Brna (s půlhodinovým spožděním) jsme byli rádi, že jsme konečně zas zpátky. Tak už jen nasednout na třináctku a hurá zpátky do tepla. Samozřejmě, abychom si nemysleli, že teď už to půjde rychle, stáli jsme snad na všech červených, které po cestě jsou - vypnuté semafory nepočítám, ještě že o půl desáté už některé jen blikají oranžově.

No a u mudlodcery doma jsme si dali konečně švestkové knedlíky, na které jsem byl už pátek pozván a celý den jsme se na ně těšili. Takže taková příjemná tečka za vesměs skvěle stráveným dnem, který ale měl i své tmavší chvilky (ČD - čekám dlouho, známe, že...).